Ranní zmatek na Bertramce

Ze zdi na mě tupě zírá

kalný pohled netopýra

Poznám tedy bez nesnází,

že se střízliv nenachází

Z baru totiž po večéru

zmizla láhev bikavéru

Paměti ztrátu má tedy maximální

Protože zdi mi teď hyzdí,

kožich si čistí,

převlečen za trofej

Nezírej na mě,

dám pušku z rámě,

utíkej, ó jé, jé, jé, jé

Jenže potom následovně,

shledal jsem, že nejdu rovně,

bolest hlavy už mě jímá,

dal jsem ji do trezoru, ať v klidu dřímá

Nejdřív mě totiž nenapadlo,

dokud mé čelo nevychladlo,

že to, co na mě tupě zírá,

nebyl zrak netopýra,

ale jen zrcadlo