Domov 7.díl

Domov

7.díl

Ani nevěděl, kdy se mu podařilo taky usnout, jen si vzpomněl na Sasukeho a trhnutím se probudil. Naruto se protáhl a zamžoural očima po místnosti a nemohl si zvyknout, že je všude okolo tolik bíle, tak musel přimhouřit oči, aby byl schopen se vůbec vymotat z prostěradla, kterým ho někdo přikryl, ani se moc nesnažil a válel se na zemi zamotaný do prostěradla ještě víc než byl předtím. Někdo chytl Naruta ze zadu a roztočil ho po pokoji jako káču a když se dopotácel bylo prostěradlo na zemi a mohl se konečně normálně postavit, ale teď měl pro změnu další problém, plaval po pokoji a nemohl udržet rovnováhu jak se předtím točil,  zamotala se mu hlava a skončil zase na zemi a to dost tvrdě, protože když vstával držel se za zadek. Bloumal pohledem okolo sebe, ale nikoho neviděl a tak vyšel na chodbu, kde se o zeď  opíral Sasuke a mírně se šklebil. „Tak už ses probral ospalče, kolik toho vlastně naspíš, zatím jsem tě neviděl dělat nic jiného než se válet v posteli.“ Naruto se trochu začervenal a pohled upíral do země a po delší době tichounce  špitl. „Spím skoro pořád.“ Sasuke se na něj podíval a nevěřícně zakroutil hlavou, pak si povzdechl a vzal bratránka kolem ramen a pomalu šli směrem ke žlutému výtahu, Naruto se ještě ohlédl a pak se za nimi dveře výtahu zavřeli.  

Sjeli o dvě patra níž a vystoupili u informací, kde se nacházel východ z nemocnice. Naruto musel zamrkat jestli se mu to nezdá, protože venku se pomalu šeřilo a bylo vidět zapadající slunce za obzor. Vůbec ho nenapadlo, že v nemocnici prospali skoro půl dne. Sasuke si to namířil k parku, ale Naruto ho odtáhl od branky. „Co děláš tudy jsme sem přišli, je to zkratka sám si to říkal.“ Znovu udělal pár kroků k parku, kde už panovala tma jako v ranci. „Tudy už nemůžeme, potuluje se tam parta, která po setmění každého okrade! Musíme jinudy pojď povedu tě je to sice o kousek dál, ale bezpečnější.“ Vzal bratránka za ruku a táhl ho za sebou různými uličkami.  Sasuke kladl čím dál větší odpor a tak musel nakonec Naruto zastavit, protože odmítal spolupracovat. Mrknul na Sasukeho a teprve teď si uvědomil, že pění vzteky.

„Co je ještě pořád si špatnej z nemocnice a nebo se ti udělalo špatně?“ Vyzvídal Naruto opatrně, aby ho náhodou nerozzuřil ještě víc než byl. „Chci se tě zeptat co ti udělala ta parta z parku, nějak moc o nich víš!“ Řekl tak ledovím hlasem, že by klidně zastavil  dopravu. Naruto se při té otázce trochu přikrčil, protože se začal Sasukeho bát a když se podíval na jeho šílený výraz dal se na úprk a zmizel v jedné z temných uliček. Tak to jsem asi trochu přehnal, uvědomoval si Sasuke a vydal se směrem kudy utíkal bratranec, ale nikde na něj nenarazil a domov byl v nedohlednu.

Naruto utíkal přímo domů, když si v půli cesty uvědomil co provedl. Nedbal na to, že už je z běhu unavený a vydal se stejnou cestou zpátky, kde nechal rozčíleného Sasukeho. Dorazil doprostřed uličky, tam ho viděl naposledy, ale nikde nebyla ani známka toho, že by zůstal na místě. Naruto si pomyslel, že je to tvrdohlavec a jistě se snažil najít cestu k domovu, ale sám mu říkal, že to tady moc dobře nezná. Hned ho zamrazilo, když si uvědomil co všechno by se mu teď pozdě večer mohlo stát. Nervy mu vypověděli službu a sesunul se podél zdi a ruce složil do klína. Během chvíle se Naruto rozplakal a nechal slzy stékat po obličeji, které dál pokračovali dál až k bradě a skapávali na silnici. Cítil se tak sám a opuštěný. Nakonec se donutil vstát a utřít si tváře do rukávu. Zarudle oči se rozhlížely do všech směrů a vybraly cestu po které si myslel, že by se  Sasuke mohl dát. Přinutil reagovat nohy a dal se do zběsilého běhu a hledání bratrance, kterého začínal považovat za kamaráda a člena rodiny.