Škrabošky přetvářky

Ženu, jíž uvnitř jsi

tu miluji

když ty se stále schováváš

mé srdce pak trháš na kusy

skončí v kaluži

nadějí velkých mi nedáváš.

Když nasadíš škrabošku studu

potom mne rozpálíš, živíš mých pudů

škrabošou hněvu a záště

mou mysl jak vprostřed deště

přicházíš a s tebou ztělesněná něha

občas láskyplnně ke mně lehá

jsi manželkou cylindru smutku

jež teskní, že ztratil jistotu matku

zdobná škraboška lásky

šílím když hladím tvé vlásky

a nevím co si myslet

snad jsem skrz tebe proklet

zpodroušky tajemné škrabošky

vykouknou tvé jemné a bílé nožky

nožky škrabošky smrti

končí v kamenné drti

má krásko, vždyť tě zabily

a můj cit s tebou též

škrabošky masky přetvářky

ó lásko, zůstaň, kéž!