Seznámení

Vracel se. Auto projelo poslední zatáčkou. Rozprostřela se před ním dobře známá ulice. Večerní světlo pouličních lamp osvětlovalo v malých kuželech kočičí hlavy. Brzdy zaskřípěly a on vystoupil.

Rychlé kroky k domovním dveřím a rychlé zalovení v kapse po klíčích. Už ho ta kravata škrtí, celý den v kravatě a obleku. Přes den bylo pěkné horko a on si nemohl odložit. Inu, protokol to vyžaduje. Když se chce člověk pohybovat v jistých kruzích, řekl mu kdysi jeho šéf, musí ledacos skousnout. Teď byl šéfem on a podobné rady dával obden.

Vešel dovnitř. Přivítala ho jen tma. Ticho. Zavřel a rozsvítil. Zvuky dopravy utichly. Zavřel oči a nadechl se. Klid. Ticho. Jen lehké tikání hodin na zdi.

Sako dolétlo na pohovku. Za ním kravata. Rozvázal si lakované boty a vydechl úlevou, tak ho tlačily. V ponožkách došel ke kuchyňské lince. Kafe…kde je kafe. Nechce usnout, nemůže. Musí do zítřka vypracovat ten plán, jinak ho ty ,,jisté kruhy“ pěkně zmáčknou.

Otevřel notebook na stole. Zabolely ho oči, když se rozsvítila obrazovka. Upil kávy a kliknul na ikonu internetu. Prohlížel nudné burzovní zprávy, kurzy měn, oficiální e-maily a najednou… něco ho přímo praštilo do očí.

Seznamka. Tak hloupé slovo a přitom ho v tu chvíli doslova přikovalo k židli. Seznamka života – taková hloupost! I když… přesto. Zaklonil se a promnul si oči.

Proč nejsem šťastný? Všechno mám! Auto, dobré bydlení, peníze i pěknou firmu. Tak proč nejsem šťastný? Ani se nepamatoval, kdy naposled nějakou ženu pozval do kavárny, divadla či kina.

Vstal, celý nervózní. Z hlavy mu zmizel ten roj myšlenek a zůstala jediná – čím to je? Opřel se o rám dveří, hleděl do vstupní haly. Kdo mě vítá, když přijdu? Ticho a tikot hodin. Kdo se zeptá, jak jsem se měl? Studená tma. Bylo mu z té myšlenky nanic.

Zkrátka jsem nenašel tu pravou! To je celé! Možná ano, ale otázkou je – hledal jsi ji vůbec? Zamrazilo ho. Snažil si se někdy najít tu pravou? Zeptal ses, kde se skrývá? Ne. Ne, nikdy jsem se o takové věci nezajímal. A teď jsem tak sám.

Pohlédl na notebook na stole. Přišel k němu, volným krokem. Z kávy se stále ještě lehce kouřilo.

Posadil se. Znovu utkvěl očima na odkazu Seznamka. Seznamka, místo pro ty nejzoufalejší lidi, prolétlo mu hlavou. A copak ty nejsi zoufalý? Je ti už dost let a jsi sám. Není na čase s tím něco udělat? Klikl. A nelitoval.

Vracel se. Auto projelo zatáčkou a před ním se rozprostřela dobře známá ulice. Usmíval se. Věděl, že na něj doma někdo čeká. Že to nebude jen ticho a tikot hodin na zdi.