UKÁZKA Z ANÁLU PARADIKTÁLNÍ TURISTIKY

Dnes večer odchádzam do Tatier, zajtra sa chystám vyjsť na najvyšší  tatranský končiar Gerlach. Myslím, že do kroniky, ktorá je na vrchole  napíšem text s použitím slova paradiktus/paradiktálny/paradiktýna. A  ak bude len trocha vhodné počasie, text nafotím a pošlem Vám ho, aj s  výhľadom na Tatry.

Jistá kunsthistorička Zuzana, moje korespondenční známá, s níž jsem se nikdy neviděl z očí do očí, mi přesto o předminulém víkendu takto, jakže chvályhodně a jiným pro příklad, mailem slíbila, že v pondělí, v rámci její výpravy na tatranský Gerlachovský štít, až vystoupá, na samé špici tohoto jedinečného velikána, do vrcholové knihy napíše jakýsi zápis s použitím kteréhosi paradiktálního slova. Tedy, přesněji, že pro účel věrohodného zápisu použije kterýsi slovní tvar odvozený z onoho nejpůvodnějšího nápisu paradiktóza, který se mi, napsaný verzálami, ač neexistující v žádném slovníku, jedné noci před pár týdny jen tak zcela obyčejnsky zdál.

Že zápis posléze proti horizontu siluet tatranských štítů na důkaz jeho obdobně majestátní existence vyfotografuje.

Slíbeno, před výpravou ještě dvakrát mailově potvrzeno; těšíl jsem se na výsledek dosažený skrze jiného jako každý jiný lenochod by se tu hu nás býval těšíl: v pondělí, húterý i středu. Že ale fotografie zpoza Moravy nepřicházely, ozval jsem se k Dunaji sám.

Výlet na Gerlach bol nádherný, len mi akosi nevyšla tá bodka so  zápisom do vrcholovej knihy, pretože nás tlačil čas a museli sme začať  zostupovať asi 100m pred cieľom. Pokúsim sa to napraviť tento týždeň.  
Ak bude čo len trocha dobré počasie, isto sa niekde vyštveráme.
V hlave mám kopu "paradiktáknych" nápadov. A myslím/verím, že slovo sa  pomaly v našich jazykoch udomácňuje. Paradiktýnky už piekli dve  kamarátky, čitateľky blogu a pochvalovali si.

Odpověď mě nepotěšila, paní kunsthistorička Zuzana totiž stručně zmínila, že sice na Gerlach jejich společnost vystoupila, ale asi do vzdálenosti 100 metrů od samého vrcholu.

Pouhých zanedbatelných 100 (slovy: sto) mírně našikměle plošných metrů zbývalo a zůstalo nepřekonáno, co to je za komický nepoměr oproti výšce 2654,6 majestátně strmě svisle kolmých metrů, kolik že mě v pouhých centimetrech i tentokrát dělilo od jednoznačného paradiktálního úspěchu!  

Ale čeho se lze po návratu z každých hor, kromě výmluv, pokaždé nadíti od pěších kunsthistoriků? Že již bylo tak pozdě, že kdyby šli dál, že už by se třeba nestačili v pořádku vrátit do těch jejich každému řádnému Tatranci zcela zbytných galerií, takže tentokrát její paradiktální slib nevydržel, neobstál, a že třeba někdy příště nebo z nějaké nižší hory s pamětní knihou na kopečku.

Pro takové výpravy doporučuji například metylovický Čupek, poznámkový bloček určený na vrcholové paradiktální zápisky si ovšem k  takovým příležitostem neste sebou v baťohu.

Pokud ovšem vůbec míníte v příštích časech na každé zdejší hoře zústavit nějaké to svoje paradiktum.

Ešte raz dnes, bola som na Písmákovi a čítala Vaše texty. Moje potulky po horách, či  vode, by mohli byť hľadaním stôp/putovaním po stopách sv. Paradyktýna.

Přesto i tento nedávný dílčí paradiktální neúspěch skupiny improvizovaně příležitostných vysokotatranských pěších turistů s výsledkem naprosto v můj neprospěch mě ale v důsledku v mém nepatrně nadmořském intelektuálním soukromí dovedl k otázce, kterým jednoznačně významným i popisujícím slovem nazvat onen stav, kdy cosi bylo slovy naplánováno, dokonce řečeno, slíbeno, vyřčeno a tedy jakoby se mentálně, ve slovní realitě, huskutečnilo – třebaže ve výsledku k řečenému nedošlo, ani v Tatrách, ani tady hu nás v Klenčí. Pod tím, stejně jako moje imaginace, věčně čerchmansky zamlženým Čerchovem.

Čtenáři všech těch různých literatur: Je-li řečeno, vysloveno písmem, je už cosi, a nebo pořád není? Pokud je, jako se to jmenuje – a pokud ještě není, jak by mělo být nazváno?

Způsobem obdobně přirozeně, prostě a přehledně i srozumitelně, jako například svede následující ukázka.

Turismus

Výstup na Gerlachovský štít je povolen jen v doprovodu horského vůdce nebo osobám organizovaným v horolezeckých svazech. Cena za doprovod horského vůdce se pohybuje kolem 230 Eur za skupinu. Berou s sebou maximálně tři osoby. Organizovaní horolezci nesmí vystoupit lehčí cestou než 2+ UIAA, což je hranice určená návštěvním řádem Tatranského národního parku.