Jak to bylo (?)

Fialky kvetly na trávnících mezích

mámě jsem nosila z nich kytičku

dodnes ji vidím: minivázičku

a sebe – dítě – lačné po příbězích

bývalo slunce kulaté a zlaté

a veliké jak sladká lízátka

před každým spaním krátká pohádka

nepsaný zákon: usnout do deváté

základní škola – jedno velké hřiště

pár učitelů bez i s kreditem

mazlila jsem se s každým sešitem

dychtivá všeho co mě čeká příště

a přišly vzlety zklamání a pády

nejvíc to bolí od těch nejbližších

jak ze dna vzhůru nikde nepíší

se zdálo mi – jak obstát dole tady?

na nočních stolcích románové díly

z nich hltala jsem všechna písmena

v neznámých krajích ráda ztracená

se ocitala – nabírala síly

dobře mi bylo uvnitř každé z knížek

neméně s tím pak kdo ji vlastně psal

svět brzy se být malý ukázal

jak přibýval za křížkem další křížek

pastelky papír – nejmilejší hračky

se proměnily v psací nástroje

své dítě v sobě – poznáš kdo to je

když začneš o něm psát vše bez vytáčky

a proto píšu – sobě i svým dětem

co nosily mi v dětství fialky

či navlékaly na nit korálky

mámě ať šťastná bloudí světem

píšu co vnímám cítím a co vidím

dál zanechávám vlastní stopy tam

kde srdce svoje ve svých blízkých mám

a neptám se co všechno za to sklidím