O zrození ženy

Stála na balkóně 
s krabičkou klidu 
baleného po pár gramech 
a věděla 
že s každým nádechem 
by mohla umřít ještě víc 

A slzami hasit konečky 
prstů svého ega 
co jí propletlo hlavu 
skrz 
jako jeho ruce v klíně 
nebo inkoust na jazyku 

Že by mohla pít ten dým 
až do vlastního dna 
nebo než by ji to otrávilo 

Tak si radši 
s výrazem předčasně sestřeleného vrabce 
přisedla paty 
a rázem omládla o celý svůj věk 

A nechala se potratit 
z vakuovaného balení 
vlastního těla 
rovnou do poschodí 

kde děti ještě chodí 
                           spát