Pohádka

Byla jedna kecka, a ta chtěla pohádku;

ležela si v pelíšku a prý jí bylo smutně.

Zachumlaná v peřince, sny dala na hromádku,

z nebe vzala hvězdičku zářící nejvíc jasně.

 

Hvězdička se uložila hned k ní na polštářek,

zářila jí do očiček, hladila jí duši

a započala říkat příběh, který jí nikdo neřek,

který zná jen sama z výšek, které hvězdám sluší.

 

Byl o jedné princezně, co měla modré oči,

žila za velkým kopcem, kde je jiný svět,

rázem bylo slunce všude kam jen ona vkročí,

s ní byly i stromy mladší o desítky let.

 

Kamkoliv se objevila, všechno ihned kvetlo

a byť neměla zlaté vlasy, ani jiný dar,

úsměvem svým rozdávala nekonečné světlo,

že šťastní byli všichni a nejvíc sám pán král.

 

Na druhé straně toho světa, kdesi v temné zemi,

kde úsměv byl spíš náhoda a trápení byl den,

žil mladý rytíř v černé zbroji stejně jako zeďmi,

z nichž každý večer vyrážel tam na projížďku jen.

 

Vždy na kopec vyjel uzřít pole spící lány,

zkontroloval nebe, zda je černější než on

a rychle zpátky, dříve, než tam od východní strany

slunce začne s jeho stínem nekonečný hon.

 

Jednoho dne, co se stalo, jak už to tak bývá,

v pohádkách se naděješ, náhoda úspěch má,

princezna se zapomněla, brzy spát nechodívá,

rytíř vyjel časně, kůň na kopec cestu zná.

 

Tak rytíř spatřil záři, tu, co modré oči nosí,

oslněn tam zůstal i přes východ slunce stát,

byť princezna, co netuší, že ukradla mu duši,

šla pod měsíc v úplňku klidně večer spát.

 

Zůstal tam stát dlouho, zůstal dnem i nocí,

už nevadilo velké slunce, že honí jeho stín,

až princezna si jednou všimla, že na tom velkém kopci,

stojí tmavá postava, tiše, s bolestí.

 

I vydala se princezna, vydala se k hoře,

prošla temným lesem, když už slunce dávno spí,

odvážil se rytíř, pobídl svého oře,

krok po kroku kráčejí teď oba proti ní.

 

Jak to bylo dál? Hvězdička nepovídá,

vidí totiž: očka kecky zavřená už jsou.

Polehounce oddychuje, zlaté třpytky smívá

z hvězdičky, jež přemýšlí, kam sny té kecky jdou.

 

Snad až kecka probudí se a pootevře očka

a jiskřičky z nich vyskočí tam ke hvězdičce ven,

poví hvězdě, zda princezna na rytíře počká? (či ne?)

a hvězdička pak povypráví, jak je dál ten sen.

---