Voják hudby

Vojáku hudby, nepospíchej k bitevním polím.
Nepospíchej ještě někam se bít.
Když ráno vstáváš, tak netušíš, kdy kdo tě skolí
nebo zda navečer budeš dál žít.

V ruce máš kytaru poskládanou ze zátarasů.
Na struny použil jsi ostnatý drát.
Medailon v kapse máš, v něm schováváš pramínek vlasů.
Vlasů té jediné, cos kdy měl rád.

Jediný rytmus znáš, a to je ten, co slyšíš denně,
přísný a neměnný vojenský chod.
Do svojí války neseš si nástroj podobný ženě.
A svoji patrontašku plnou not.

Bohyně války prý krutá je a mnoho žádá.
Ode všech příchozích vybírá daň.
Vezme ti oko, ve spánku klid i kamaráda.
Takové bohyně radši se straň.

Což není psáno: "Mlčejí Múzy, když mluví zbraně"?
Ty mluví nahlas jak hukot všech vod.
Jediná slova pro tvoje písně jsou "hurá na ně".
A rachot kanónů za doprovod.

Na márách ponesou zkrvavené akordeony,
bude znít raněné trumpety tón.
Pro jejich smrti neštěkne pes, nebijou zvony.
Nikomu nepřál bych takový skon.

Vojáku hudby, obrať se zády k cíli své pouti.
Utíkej, tak ať tě nedohoní.
Srdce tvé ať kvůli ztracené slávě se nezarmoutí.
Pro sebe, pro mě a taky pro ni.

Tenhleten voják tiše mě minul a neposlouchal.
Anebo slyšel a nedbal mých slov.
Složil jsem k nápěvu co, jak tam šel, tiše si broukal
slova co epitaf na jeho hrob.