Skvělý pan Čuníček

Skvělý pan Čuníček

Dobrý den! Minule jsem vám pověděl, jak a proč je pan Čuníček dvojitý. On však není vždy a ve všem výhradně dvojitý, on je i jednoduše skvělý.

Ne jen tak obyčejně, bez zásluh, jako někteří, co se skvělí narodí, nemusí pro to nic dělat a tak si vlastně ani skvělí být nezaslouží. Pan Čuníček, všechna čest, si svoji skvělost zaslouží. Však také, aby veškeré to vynaložené úsilí mělo náležitou šanci, že nevyjde nazmar, řídil se vzory, a to nikoli vzory ledajakými.

Jak známo, šaty dělají člověka, a protože toho ze sebe pan Čuníček chtěl udělat především, přišly na řadu první. Vzor si zvolil skutečně excelentní, našeho bývalého pana prezidenta, a začal šít u stejného krejčího. Výsledky se samozřejmě brzy dostavily, ale buď to pan Čuníček nedokáže náležitě „prodat“, nebo si volbou vzoru není zcela jistý, každopádně když jsem ho potkal nahého ve sprchách veřejného plaveckého stadiónu, vzpomněl si na jeho obvyklou šatní skvělost a zeptal se na krejčího, vůbec nic mi neřekl. Jen chvilku střídavě špulil a vtahoval rty a potom poměrně překvapivě prohlásil, že by mi nejraději dal pár facek. Byl jsem zvědavý, jakým úžasným příkladem se řídí při této činnosti a ochotně jsem souhlasil, ale zřejmě ani tentokrát mu nepřipadala skvělost vlastního vzoru dostatečně ryzí a taky z toho nic nebylo.

Opravdu mne mrzelo, že jsem se nedočkal žádného vysvětlení ohledně šatníku pana Čuníčka, protože na okamžik O, ve kterém jej páně Havlův kroj oslovil, jsem byl velmi zvědavý.

Další vzor si pan Čuníček našel ve Woody Allenovi. On je hodně na tyhle spisovatele. Stejně jako Woody si pořídil tmavovlásku s brejličkami, která byla famózní před ním, s ním a je ještě víc po něm, aby jí vyměnil za drobnou světlovlásku. Ne snad vyloženě špatnou, ale tak nějak, jak to říct, bez partnerů trochu nanicovatou. Od vzoru se pan Čuníček odchýlil doposud jen tím, že zatímco Woodymu s tou, co oběma předcházela, ujely nohy na Bananas, panu Čuníčkovi ujely jen tak samy od sebe. Jaké má záměry do budoucna mi bohužel není známo, hodlá-li být i nadále stejně skvělý jako daný vzor, bude muset trochu improvizovat, protože jeho světlovláska nikoho neadoptovala. Ale Asiateček máme myslím dnes už poměrně slušnou nabídku, neměl by to mít nijak zvlášť obtížné.

Další spisovatelský vzor si pan Čuníček nalezl přímo pro svou skvělost autorskou. A nevybral špatně, nutno uznat. Zdaleka k němu nepřistoupil pasivně, naopak, uchopil kolegu Bukowského velmi tvůrčím způsobem. Nebál bych se dokonce říct, že vytvořil svébytnou českou cestu tím, že se pokusil hrdinu, hlavní postavu svého stěžejního díla, opít rohlíkem. Jiný stav mysli byl zřejmě navozen okamžitě, neboť hrdina nebyl v dostatečné kondici, aby sesbíral drobky, a ty zůstaly na místě. Následné osudy postavy nebyly detailně popsány, takže není jasné, zda zvrací pod oknem nebo zvolila jiné, rovněž skvělé, nicméně poněkud méně bukowské řešení.

Po vzoru Svatého otce Jana Pavla II podniká pan Čuníček skvělé cesty po celém světě, jakýsi podvzor, ač by to snad mělo být spíš naopak, si pro své cesty po hladině moří nalezl v biblickém Noemovi. Bohužel, nevěnuje se stavbě lodí ani pěstování vinné révy, jistě by byl skvělý i v těchto oborech, jen se do nich pustit.

A na závěr zmíním vzor velmi zásadní, Matku Terezu. Pan Čuníček totiž stejně jako ona má všechny rád, se všemi je kamarád a všichni mají rádi jeho. Což je víc než skvělé.

Příště se v samostatném referátu detailně zaměřím na specifika literární a nakladatelské skvělosti pana Čuníčka, neboť ta si to rozhodně zaslouží. Nashledanou.