Americká základna - Kapitola 14 - Markův rozhovor

 

Markův rozhovor

 

Magazín Dnes 10.2.2005

Text: Jan Mladohlavský; Foto: MAFA David Knížek a zdroje Marka Spalota

Ze dne 6.2.2005 (pozn. Ondřeje Kališe).

 

Marek Spalot

Na základně se nežilo špatně

 

Nevěříte tomu, co vám Jakub Adamec, známý též pod pseudonymem Jan Hostín, říkal o americké výzkumné základně pod radarovou základnou v Brdech? Také jsem nevěřil. Než jsem se setkal s Markem Spalotem, jenž se rozhodl splnit slib, který dal jeho přítel Jakub Adamec veřejnosti. Nashromáždil důkazy o existenci základny, kde prožil několik let svého života. Ani těmto důkazům bych býval nevěřil, kdyby mě Marek nepřesvědčil ještě něčím jiným. V zájmu i své vlastní bezpečnosti nebudu zveřejňovat, co to bylo, a doufám, že bude stačit, když napíšu tento rozhovor.

 

Proč vlastně tento rozhovor neudělal Jakub Adamec, který dosud komunikoval s veřejností?

Odpočívá na Šumavě. Myslím, že na to má nárok.

 

Ví o tom, že děláš tento rozhovor?

Jo.

 

Ale stejně. Proč jsi nepočkal na jeho návrat?

Dostal jsem materiály od našeho zdroje. Jakub se vrátí tak za tři týdny a já jsem na základně byl přece stejně jako on.

 

Chápu, že svůj zdroj nechcete uvádět. Řekneš aspoň, jestli jste byli v kontaktu, když jste byli ještě na základně nebo jestli vám dokonce nepomohl v útěku?

Na to nebudu odpovídat. Ale v útěku nám nepomohl.

 

Jak se na základně žilo?

Strávil jsem tam devět let. Z toho osm let v dost nepříjemných podmínkách. Ale to bylo způsobené hlavně lidmi kolem mě. Jinak jsme vlastně měli všechno, co jsme potřebovali. Teda kromě volnosti a soukromí. Asi rok před útěkem mě pak dali do cely vedle Jakuba. Byl jsem tam sám a on taky. Vlastně se tam nežilo až tak špatně.

 

Proč vás ale vlastně unesli?

Asi s námi dělali nějaký psychologický pokusy, ale my jsme o tom nic nevěděli. Určitě tam byla i horší místa. Teď je tam tak 130 lidí, ale vím, že vědci by jich chtěli tak 400.

 

Jsou tam jenom Češi?

Výzkumníci jsou hlavně Američané a objekty jsou Češi tak z poloviny.

 

Jakým jazykem se tam mluví?

Anglicky.

 

Mezi sebou jste mluvili Česky? Tvoje čeština na to vypadá.

Až když jsem se setkal s Jakubem, začal jsem se zase učit česky. Unesli mě ve třech letech a všem se nám snažili vytěsnit vzpomínky na minulost.

 

Jakub si češtinu pamatoval?

Jo. Unesli ho o dva roky později. Navíc víte, že Jakub má vyjímečné schopnosti. Myslím, že mu ale stejně dalo dost práce, aby ten jazyk nezapomněl.

 

Než tě k němu přestěhovali, žil sám?

Ano.

 

Jak si tedy opakoval češtinu? Měl třeba české knihy?

Ty by mu nedali, ale četl si české články na internetu. To mu nezakázali.

 

Měli jste tedy i internet?

Mohli jsme přes počítač třeba sledovat televizi. Taky jsme měli knihy, jaké jsme chtěli. A když jsme chtěli něco zvláštního, občas nám to také dali.

 

Já bych se vrátil k tomu, že chtějí, abyste zapomněli na svou minulost. Unášejí tedy jenom děti? Vždyť u dospělých by se jim to asi nepodařilo.

Unášejí i dospělé. Proto jsou mezi nimi třeba i Češi. Aby se s nimi vůbec mohli dorozumět, když neumí anglicky.

 

Jak jste se učili?

Jak kdo. Ke každému se chovali jinak a do školy mnozí také nechodili. S mnohými lidmi jsem se za celou dobu nesetkal.

 

Ty jsi byl vlastně ve dvou různých prostředích. Vyprávěj mi o tom.

Od doby, kdy jsem do základny přišel, až do doby, kdy mě přestěhovali k Jakubovi - to bylo asi osm let - jsem byl v jedné cele se třemi dalšími lidmi, starými přibližně jako já, unesenými ve stejné době. Naštěstí si mě většinou nevšímali.

 

Nevycházeli jste spolu?

Ne.

 

Šikanovali tě ti ostatní?

Asi by se to tak dalo nazvat.

 

Tak to bylo celých osm let?

Skoro. Ale v cele to bývalo lepší. Nejhorší to bylo venku. Hlavně Radim se rád předváděl.

 

A když tě přestěhovali, už ses s Radimem neviděl?

Viděli jsme se normálně, ale už u toho byl Jakub.

 

Na Jakuba si Radim netroufnul?

Ten si troufnul na každýho. Ale s Jakubem neměl šanci.

 

Skamarádili jste se s Jakubem hned, jak jste se setkali.

Jakub věděl, kdy běží kamery. Oni chtěli naše setkání vidět, ale na Jakuba si nepřišli. Pamatuju si to jako teď - řekl: ,,Mluvíš česky?” a já mu odpověděl: ,,Jo.” - nevím, jak, ale řekl jsem to. Česky jsem vlastně neuměl ani žbleptnout.

 

Za rok jste utekli. Plánovali jste to od začátku?

Kdo by neplánoval? Jakub už se o to dokonce pokusil a docela se bál, kdyby ho znova chytli, takže si to pořádně naplánoval. Svými telepatickými schopnostmi deaktivoval brány a byli jsme venku.

 

Skutečně to bylo tak jednoduché?

Ne.

 

Nebudeme to rozebírat. Co jste dělali, když jste se dostali ven.

Druhý den ráno jsme došli do městečka Strašice…

 

To jste spali v lese?

Jo.

 

Dobře, takže jste ráno ve Strašicích.

Pak jsme jeli stopem do Prahy a pak hledali Adamcovi. Jakub si pamatoval docela dost, ale stejně jsme se dostali do špatnýho Újezda a chodili po něm několik dní.

 

Přespávali jste zase v lese?

Jo.

 

Měli jste štěstí na počasí?

Jo. Pršelo až když jsme spali u Adamců.

 

Poznali se hned s Jakubem?

Potkali jsme se na ulici a Jakub je hned poznal.

 

Ty ale stále bydlíš u Adamců. Nenašel jsi svoje rodiče?

Dlouho jsem ani nevěděl, jak se vlastně jmenuju. Pak jsem zjistil, kde jsem bydlel. Odjeli jsme do Hořepníka, ale nenašli jsme je. Odstěhovali se a nikdo nevěděl kam.

 

Chtěl bys je třeba vyzvat, aby se, pokud uvidí tento článek, ozvali na redakci.

To by samozřejmě bylo skvělý.

 

Teď k těm slibovaným důkazům. Ukazoval jsi mi kopie hromady dokumentů s technickými údaji. Ty tady neotiskujeme, ale slíbil jsi, že pokud přijde někdo z novin, nebo z vlády, aby se na ně podíval, tak mu je ukážeš. Ale otiskujeme mnoho obrázků, které, podle mě, ukazují o základně docela dost. Chtěl bys ještě něco doplnit?

Myslím, že to stačí. Jenom doufám, že to pomazaní pánové, jak jim říká Jakub, konečně vezmou vážně.

·

Na podtitulku Na základně se nežilo špatně se Marek s Janem Mladohlavským domluvil. Chtěli, aby článek nepůsobil zbytečně negativně, ale spíše vyrovnaně.

Čím vlastně Marek redaktora přesvědčil? Jednoduchým tahem - vzal ho až ke vstupu do základny. On to pak viděl na vlastní oči. Tomu, co článek způsobil, se věnujme až později, protože, jak jste si jistě všimli, odhalení Jolany to nebylo.

---