HRYZZLI GRIZZLY

26. 8. Kapitola pátá – Dluhová spirála

Ráno při rozhodování, co kdo bude dnešní den dělat, jsem asi jako jediný z nás měl naprosto jasno. Musím vidět místní hokejovou halu Bell Centre, kde hrají místní Canadiens. Ostatní neměli tak jasnou představu a tak se zničehonic rozhodli Ota s Helčou, že půjdou se mnou. V tu chvíli jsem si ani nedokázal představit jaká je to pro mě obrovská výhra. Došli jsme na stanici metra Mount Royal, která byla nedaleko našeho domova. Koupili jsme si denní lístky a za chvíli jsme již stáli před halou. Neodpustil jsem si samozřejmě hromadu fotek a to jak ze svého fotoaparátu, tak i od Helči a Oty. Poté co se mi podařilo fotograficky zdokumentovat každičký milimetr haly a jejího bezprostředního okolí, jsme zamířili dovnitř haly. Bohužel zrovna probíhala rekostrukce a tak jsme navšívili pouze fan zonu. Tolik krásných věcí co tam měli, všechny bych je nejradši koupil nebo vyzkoušel...ovšem ty ceny...byly fakt mastný. Chtěl jsem dres s jmenovkou jednoho z mých oblíbených hráčů Plekance, Paciorettyho nebo brankáře Priceho. Ovšem po zjištění ceny 300 CAD za jeden kus jsem se rozhodl pro dres bez jmenovky, i ten má svou výhodu a to takovou, že anonym nemůže být vyměněn :) . Vybral jsem si anonymní domácí sadu dresu za 169 CAD a zamířil si to k pokladně. Mezitím Ota s Helčou už měli vybráno, Helča si koupila hezký tričko. Při placení jsem vytáhnul jednu ze svých kreditek a najednou nastal problém, s tím, že karta byla odmítnuta. Vytáhl jsem tedy záložní kartu a případ se opakoval. Zkusil jsem zaplatit ještě párkrát, ale vždy se stejným výsledkem...nezbývalo tedy nic jiného než požádat prodavačku o strpení, vyběhnout před halu a poprosit Otu, jestli by mi dres nekoupil. Ota souhlasil, vrátil se se mnou, zaplatil mi dres, já otřel zbytky studenýho potu a celej štastnej, že to nakonec tak dobře dopadlo jsme odešli. Poté jsme změnili náš původní záměr a vrátili se domů, abych mohl kontaktovat banku a zprovoznit karty, pač bez toho by mé dluhy u ostatních rostly raketovým tempem, což byla docela děsná představa. Kontaktoval jsem banku, kde se tím začali zabývat a požádali mě o trpělivost...což bylo fajn :(( . Poté jsme všichni společně vyrazili na ostrov na řece Svatého Vavřince, kde se nachází Stratosféra, což je monumentální stavba z oceli, jejíž plášt, jak jsem se dozvěděl kdysi shořel, nicméně již budova nesloužila jako skleník a tak bylo rozhodnuto, že zůstane dominantou ostrova...něco na způsob Bruselského Atomia. Další atrakcí ostrova byla závodní dráha seriálu F1, pojmenovaná po tragicky zesnulém mistru světa Gillesi Villeneuvovi. Dráha byla volně přístupná jak autům, tak cyklistům a já společně s Milošem a Otou jsme se ji rozhodli projít celou pěšky...Helča to jít odmítla a tak jsme se rozdělili. Když jsme se po závodní dráze blížili k cíli, zjistili jsme, že nám Helča nemává šachovnicovým praporkem, místo toho se rozhodla vrátit domů. My jsme si ještě prohlédli ostrov a poté zámířili také domů, kde jsme vyzvedli Helču a Annu, naší hostitelku, a zamířili na večeři. Dali jsme si místní specialitu, která se skládala z hranolek, sýru a v mém případě masa...jídlo to bylo luxusní. Poté co jsme dojedli jsme zamířili ještě do nedalekého baru, kde měli pivní speciality. Bylo poměrně těžké si vybrat z bohaté nabídky. Moji volbou se nakonec stal Black Velvet a musím říct, že jsem vybral skvěle. Ještě bych měl připomenout, že útratu za mě zaplatil Miloš a já se tím pádem stále hlouběji propadal do dluhové pasti :(( .