/////////////////////

Krajina bílá sněhem; v ní stopy, a ticho...

Měsíční noc, nebe; samota...

A my dvě v ní, jako poslední lidi; jako dvě otázky, které nemají odpověď... Ty se mnou, přestože se mnou nejsi...

Ticho; ticho jako po posledním výstřelu; obrovské, nelidské ticho.

Jako nepatrná částečka se rozpouštím v té měsíční noci; pojím se s tmou, která mě obklopuje; stávám se sněhem, kamením, čímkoliv...

Ale přesto jsem s tebou; pořád už budu... A ve sněhu kroky; rytmus té chůze, rytmus mého dechu; třeskutost hvězd; mráz v uších, a ve všech prstech- láska.

Někde jsi. Musíš někde být...

Jsi s n ěkým; směješ se nebo nesměješ, ale jsi tam- to mi musí stačit...

To mi stačí; pokládám svojí hlavu do peřin, pokládám svojí hlavu do sněhu, ale jsem s tebou... Rozplývám se v hvězdnaté tmě, jako bílý cukr v černé kávě...

A líbám tě- líbám tě na pihy, na paže, do dlaní, na břicho, ...

Líbám tě všude; všude, kde se dá- a jsem s tebou... Zaplétám se do tvých vlasů; nemůžu dýchat skrz tvé vlasy; rozpouštím se...

A venku vane ledový vítr; vítr polárních nocí, vítr mrznoucích jarních koťat, vítr bezertého chladu, a samoty; samoty...

Toužím tě obejmout- ale plácám do vlastních dlaní... Vidím tě nebo vidím sebe... ?

Zrcadlo- rozpouštím se. Rozpouštím se... v samotě ?

Teplo kočičího kožichu nebo zima smrtícího bílého ledu... Navždycky, navždycky; s tebou nebo bez tebe, ale s tím, že On někde je...

Někde je; nezávisle na tobě... Měly jsme TO, a nemáme TO- není-li TO, není proč být spolu, ano-

ale kde jsi ty- ? V dlouhé, tatíkovské pruhované košili obcházím nádvoří selského domu z minulého století nebo ještě staršího; náměsíčná nebo spící... A nenacházím tě; zakopávám o kýbl s vápnem, a blížím se ke studni... ! Ke studni...

A do studně zvracím, a chytám se vlhkého kamene... Splihlé vlasy po tváři; černé, jako Viktorčiny. A ty... Tady nejsi! (A on tady je... ?)