Nejvíc

Vlasy mé noci 
paže vedoucí k náruči
krajiny snídaní pro tři  
Měsíc, který jsi vysvětlil dítěti 
prsty ve vějíři padlé do třísel
nicota toho, o čem se domníváme, že jsme  
jsou tím, co nepřestane 
jako když jsem si poprvé uvědomil svůj stín  
aniž bych se otočil 
a s tělem v tobě 
a s tebou v sobě
přikládám do ohně 
k němuž promlouváme jeho jmény  
a on
hřeje jako pes v nohou 
a zahoří v tom zase něco mezi strachem a očekáváním, toho co bude
jako předtím než jsem si poprvé půjčil 
jako předtím než jsem poprvé miloval
nebo poprvé zhasl svíci mezi prsty 
protože láska je nejblíže pravdě
peníze peklu
a plamen duši 
víš
že vždycky dám přednost bolesti z tebe
než sebelítosti podobné hladině 
na jejímž povrchu se díváme na své povrchy 
a nalézáme tak první nejistoty svých prvních já
i když bychom raději měli vědět alespoň tolik radosti
kolik je jí v každé pochopené smrti 
která je o životě 
úplně nejvíc