Kritická noc

Ahoj Mirku a Jirko. Tak nás vítala Marika v nočním klubu malého městečka na jihu Čech. Marika byla fajn holka, osmnáctiletá kráska s modrýma očima, bílou pletí a kaštanovými vlasy. Chytrá a přátelská. Každý mladý v městečku po ní bláznil. Její rodina byla vysoce postavená. Otec ředitel okresní nemocnice, starší bratr kandidát na místopředsedu radnice. Mirek a Jirka byli do Mariky tajně zamilování a doufali v duchu v její přízeň. Pojď se Mariko napít, na setkání, na krásný jarní večer s tebou. Na fajn náladu. Klidně hoši odpověděla. Čin,čin…rum s colou vypili jedním douškem.Ještě druhou rundu na můj účet poručil Jirka barmanovi. Jen se nám mladej tady neopij, řekl barman. A máš vůbec osmnáct? Mám dvacet a nepruž. Jen barman se nedal jen tak odradit. Mládeži doufám, že tu nejste autem? Jinak řidičům nenalévám. Nechci mít opletačky s policií. Mirek obrátil kapse naruby. Vidíš snad řidičák nebo klíče? Proto nalévej a již se neptej! Přijeli jsme taxíkem a taxíkem odjedeme! Druhá runda následovala do mladých hrdel. Rum postupně zahříval jejich mladou mysl a po očku pokukovali po Marice. Zatoužili po ní oba, jen nevěděli, jak jí to říct. Mariko,  tato noc je teplá a dala by se dobře využít. A viděla jsi včera ten film o  Bondovi007?  Vkročil do toho Mirek. Ano, viděla a co tím myslíš? No, že taky bych chtěl být takový malý Bond007 a ty má krásná spolupracovnice. Nebylo by to fajn? No Mirku bylo by to fajn, ale jsme v malém městečku v roce 1999 a víš co, pojď si zatančit. Přitiskla se na Mirkovo tělo v malém až pomalém ploužáku z automatu. Její vůně procházela jeho nosem. Mariko, ty jsi tak hezká a inteligentní, rád bych s tebou chodil. Víš Mirku, jsi fajn kamarád a život je před námi. Nejsme v tom stavu abychom spolu chodili. Možná někdy, ale nyní ne. A to říkám s důrazem! Tak udělejme si dnešní noc sami pro sebe. Jak to myslíš? No sbližme se, pomilujme a zítra jako by nic každý svou cestou. Marika se začala smát. Ale to je fajn. Víš že podobný návrh mi dal i tvůj kámoš Jirka? Podívej jakou mi poslal SMS. Jednou rukou vytáhla mobil, druhou objímala  ramena Mirka. Přitom její prsa se dotýkala Mirkových menších míň vyvinutých. Cítil  její svaly a cítil její tělo. Najednou poodstoupila, začala číst zprávu: „Ahoj Mariko, dnes přijdu s kámošem do baru, přijď tam taky na osmou. Chci být s tebou a taky tuto noc se s tebou milovat. Mirka se nějak střepem. Čau Jirka.“ Znovu se pousmála, přitiskla se blíž… Co tomu říkáš? Ten parchant! To je celý on! No prakticky si konkurujete pánové. Oba dva mně chcete na tuto noc. Tak mi dej přednost. Utečeme a jeho tady necháme! Vždy každou sobotu zde chodíme. Druhou sobotu se nebudu  mezi vás plést. Jsi velkorysý a doopravdy si myslíš, že na to přistoupím? Určitě Mariko, jestli mně máš ráda! Ale já tě nemám ráda. Jsi fajn kámoš, hezký pomalu chlap, ale nejde podvést Jirku. Však ho nepodvedeš, jen odložíš jeho přání. Nejde to! Odpověděla.

Pojď, jdeme za Jirkou. Jen prosím, nic mu neříkej. Nech to na mně Mirku. Čin, čin, další runda byla otočena mezi těmi třemi. Jirko, představ si, že Mirek chce to co ty. Chce mně na tuto noc. Ale Mariko, první bere a já byl určitě první. Ano, to jsi byl,  řekla Marika. Jen jste se mně nezeptali jestli s tím souhlasím. Souhlasíš vyhrkly pomalu dvouhlasně. Ano i ne. Vyberu si jen jednoho na tuto noc. Budu to já že? Řekl Jirka. Ne, nebude to nyní nikdo. Musíte si mně vybojovat. Zahrajeme si na Bonda007. Jak to myslíš Mariko? Jednoduše a soutěžně. Máte tu auto, že? No jasně, řekl Jirka. Přijeli jsme autem a taky odjedeme my spolu Mariko autem. No já jsem vymyslela takovou hru. Každý z vás pojede okruh a ten který to zajede rychleji, tomu budu po vůli tuto noc. Platí to?  Řekla Marika. No auto je moje a není Mirkovo. Chceš tím říci, že máš strach o ten svůj krám? Ne Mariko, nesouhlasím. A ty Mirku? Souhlasím taky. Poslouchejte, tak pojedete na Milošovice. Před Milošovicemi odbočíte na vedlejší doprava k rybníku. Tam nikdo nejezdí. Víte, že je tam dán zákaz vjezdu pro motorová vozidla? A proč Mariko? No bráška říkal, že kvůli nějaké ochrany přírody. Sama nevím co tím myslel. Po dlouhé rovince k rybníku zabočíte doprava a sešupem pravá , levá kolem pomníčku přijedete znovu zde před bar. Je to kolem čtyř kilometru. Já jedu první řekl Jirka. Ne, řekla Marika. První pojede Mirek. Souhlasíš Mirku? No je to trošku risk. Mám ale podmínku, když skončím druhý, budeš mi po vůli příští sobotu? Ano Mirku, budu ti po vůli. Tak není co řešit. Ze Škodou 1000Mb umím jezdit. Kromě toho tato 1000Mb je bývalá mého otce a kolikrát jsem ji proháněl načerno. Ano, zamyslela se Marika. Nikoho jsi s tím nepřejel? No pár slepic a jednoho malého čokla. Marika znenadání sebou cukla, čin, čin…Dopila rundu s colou. Seřídíme si hodinky. Až bude přesně deset nula nula vyrazíš Mirku. Všichni tři si seřídily hodinky přesně na vteřinu. Jdeme k autu. Vyrazili ven. Tu Jirku chytl barman. Kampak, zaplatit. Kolik to dělá? Tři kila. Mirku, dáš mi kilo? To víš kámo. Přišli k autu. Mirek nastartoval, pohladil volant, motor zavyl vysokou oktávou. Otáčkoměr se vyhoupl nad tři tisíce otáček. Jako za mlada prohodil k Marice a Jirkovi. Jen to nenabourej a dojeď. Neboj, pojedu podle svých možností a bezpečně. Dojeď, čekám na tebe řekla mu Marika. Hoši je to jen mezi námi třemi. Přísahejte, že to nikomu neřekneme. Přísaháme řekli oba dva sborově. Jestli někdo něco kecne, tak já to popřu, řekla Marika. Fajn můžeš se na nás spolehnout. Nejsme donášeči a srabi. Tak šťastný návrat Mirku. Přitom se zavěsila do Jirky, objala ho a dlouze políbila. Jirka přes její rameno odpočítával poslední sekundy. Teď a Mirek vyrazil. Během chviličky gumy se protočily. Vůně spálené gumy provoněl vzduch. Škoda 1000Mb rychle nabírala rychlost. Mirek za volantem ještě pevněji stiskl volant. Plně se soustředil, aby neudělal chybu a nevypadl z tempa. Proletěl kolem pár domků a řítil se cestou k Milošovicím. Cesta byla rovná s mírnými zatáčkami. Dala se bezpečně projet. Blížil se k Milošovicím. Osamělý chodec kráčel cestou od Milošovic. Velmi se podivil jaký ztřeštěnec prosvištěl kolem něho. Pod nosem jen krátce pronesl. To je ale blázen. Asi se někde zabije. Hukot auta se vzdaloval. Tu z lesa se ozval sýček. Dlouze, ale jednou zasykl….Podruhé se neozval. Chodec se zamyslel. Sýček přináší neštěstí a předtuchu. Snad se mu nic nestane řekl  chodec a podíval se ještě na vzdálená světla auta. Mirek byl již u první odbočky před vesnicí. Prudce přibrzdil a přeřadil na dvojku. Při výjezdu s odbočky motor znovu zavyl vysokými otáčkami. Vytáčel na čtyři tisíce otáček. Prudce přeřadil a znovu ručička otáčkoměru se šplhala ke třem a půl tisíce otáček. Tachometr blížil se ke stokilometrové hranici. V devadesátce znovu přeřadil na čtvrtou rychlost. Tuto cestu znal s paměti od mala. Rovinka byla dlouhá snad pět set metru. Vedla k rybníku po levé straně cesty a vpravo lemujícím lesem . Na konci rovinky byla silná pravotočivá odbočka. Kdyby odbočku minul, po pár metrech  je závora napříč cesty.  Za závorou cesta pokračovala levotočivě na hráz rybníku. Zde na rovince to mohl roztočit na nejvyšší rychlost. Jen na konci rovinky musí včas přibrzdit a přizpůsobit auto k odbočce vpravo. Vůz se řítil po rovince . Motor pracoval s nejvyšším nasazením.. Mirek odpočítával poslední sekundy před odbočkou. Nyní by mněl šlápnout na brzdy. Tu najednou zaslechl zvláštní zvuky. Jakoby  pneumatiky ztráceli dotyk s vozovkou. Prudce šlápl na brzdový pedál. Brzdy vypověděly poslušnost, neposlouchaly. Mirek se stačil ještě  podívat na silnici. Cesta  zdála se zrohovatělá a jiná. Takovou neznal. Byla slizká, byla  proradná. Problesklo mu hlavou, to je konec. Znovu křečovitě sešlápl brzdový pedál. Vůz nereagoval. Řítil se dál, aby nebezpečně minul odbočku. Tu spatřil kulatou červenobílou závoru napříč cestou. Nyní pocítil, že auto zareagovalo. Brzdy uposlechly a tvrdě se zakouřilo od spálené gumy…. Osamělý chodec se znenadání zastavil. Zaslechl ránu. Zdálo se mu, že to přichází od Milošovického rybníka. Jakoby to byl rolující plech, nebo něco podobného. Z lesa se znovu ozval sýček, krátce a hluboce zahoukal.

Pane primáři Mirek Nesvadba má návštěvu. Mám povolit návštěvu? Víte jak na tom Mirek je? Ano vím, chudák kluk. A kdo je to? Marika Bělská. Dcera našeho ředitele. A ještě leží Mirek na samostatném pokoji? Ano, nemůžeme ho převést na společný pokoj. Jeho psychické trauma to nedovoluje. Já vím sestři. Povolte návštěvu na moji zodpovědnost. Dobře pane primáři. Marika kráčela bílou dlouhou chodbou  až ke konečným dveřím. Byla rozechvělá a bledá. Vstoupila dovnitř. Žlutý pokoj s jedním lůžkem a jedním pacientem. Vlevo byl malý stoleček s léky, vpravo pár květináčů s  pokojovými rostlinkami s projemňovalo prostředí. Naproti postele byla malá televize. Zajímavé bylo i to, že v dalším rohu místnosti byla klec s dvěma kanárky. Ti vydávali krásný zpěv a umlkli vždy, když se otevřely dveře, nebo vedl se rozhovor. Marika si sedla na stoličku blízko Mirka. Byli zde sami. Jen oni dva. Pomalu přisunula svou dlaň do jeho dlaně. Mirkova ruka byla studená tak jako tělo bez života. Jen živé hnědé oči říkaly, že v tomto těle je duch a život. Vím Mirku, že nemůžeš mluvit. Nemůžeš pohnout ani jedním svalem. Že jen slyšíš, vidíš a to je vše. Otec mi řekl o tvém zdravotním stavu všechno. Proto jsem se rozhodla tě navštívit. Ne ale se soucitu nebo s přízně. Chci ti něco říci. Poslouchej dobře a kdyby ses mohl napít ruma s colou,  ráda bych ti to v tuto chvíli doporučila. Uslyšíš drsnou pravdu a možná jestli ti mysl nevypověděla službu, tě to hluboce ranní. Tak poslouchej. Budu mluvit šeptem, neboť se to týká jen nás dvou. Marika ještě blíže se přiblížila k Mirkovému uchu. Poslouchej tento pravdivý příběh. Když jsem byla mladší a dalo by se říci ještě dítě stalo se toto.. Ve třech letech jsem dostala od svých rodičů nejkrásnější dárek, který mi mohli dát. Byl to malý bílý pejsek. Dala jsem mu jméno Leonka. Byla to moje velká kamarádka. Spávala se mnou, chodily jsme všude spolu. Když jeli rodiče na dovolenou, byli jsme všichni spolu. A pak se stala ta hrozná věc. Pošťačka nezavřela vrátka. Leonku jsme našli přejetou a bez života. Hrozně jsem to probrečela. Jednou mi řekla má kamarádka Lenka, že ví kdo Leonku přejel. Viděl to její bráška. Byl jsi to ty Mirku. Tenkrát jsem přísahala, že se ti pomstím. Příležitost se naskytla. Když jsme tančili spolu, pomalu jsem spřádala plán. Víš den předtím můj starší bráška prohodil při obědě tuto informaci. Tak radnice zakázala vjezd k rybníku pro auta. Dali jsme tam ceduli zákaz vjezdu. A víte proč? No právě při těchto teplých nocích přechází z lesa do rybníka stovky malých žabiček. A to hlavně bude kolem desáté hodině zítra večer. Netuším jak to mohli určit. Ale asi pozorováním z minulosti. Tenkrát, když jsme tančili, řekla jsem si. Nechám to osudu. Ať rozhodne. On to rozhodl. Já jen chtěla ať se vylekáš. Ne ať se zmrzačíš. Ale osud rozhodl za mně. A ještě něco. Když jsi odjel, milovala jsem se s Jirkou. A nyní to hlavní. Když tě dávali do kupy, dělali ti i různé testy. A představ si, že máš vzácnou nemoc. Ta nemoc je podobná tvé autonehodě. Do dvou let by došlo  u tebe k postupnému ochrnutí všech svalů. Tím jsem ti zařídila, že vše jsi mněl rychle za sebou a nemusel by ses tolik trápit. Marika se dlouze zadívala do Mirkových očí. Jeho oči kmitaly se strany na strany a vyhýbali se přímému pohledu. Tak poznávám, že jsi vše pochopil. Ruka Mariky se vzdálila od Mirkovi dlaně. Pomalu vstala: Chtěla jsem ti to říci. Pomalu šla pozpátku ke dveřím. A ještě něco. Před týdnem můj otec při obědě řekl. Moji milí. Stala se mi nevídaná věc. Navštívil mně ředitel pojišťovny. A proč prý má pojišťovna platit tak vysokou částku za Mirka Nesvadbu, že má řešení. Snižte pohledávku na polovinu a já vám odešlu na vaše konto sto tisíc. A nyní milí budeme hlasovat co mám říci řediteli pojišťovny. Byli jsme jednohlasně pro navýšení konta. Víš transakce se dělají jak dokonalé operace. Tak Mirku zítra letím já, Jirka a otec na dovolenou do Karibiku. A představ si, že za tvoji autonehodu. Není to úžasné? Život mně neustále překvapuje a poučuje. Ahoj Mirku a měj se…..

Sestřička vstoupila do Mirkového pokoje. Dneska je venku sychravo a budou Vánoce. Pustím ti televizi. Mám tě ráda. Jak se objevila tak rychle odešla. Končily hlavní zprávy. Najednou Mirek zpozorněl. V Karibské oblasti došlo k tragické nehodě. Otec s dcerou a její snoubenec jsou již delší dobu nezvěstní. Vyjeli na moře s najatou lodi. Soudí se, že byli napadeni místními pobřežními piráty. Pohřešování jsou Češi. Dneska ráno moře vydalo jednu s obětí. Jedná se o Mariku Bělskou. Její otec byl ředitelem nemocnice v Písku.