58. SUPERKOULE - sádra - soutěžní dílo č. 2

Tři příhody 


Někam bych měla zaťukat, těžké, komplikované zlomeniny se prozatím naší rodině vyhýbaly. Ale nějaké drobné se mým dětem přihodily. Vzpomínám, že první zlomeninu měl starší syn. Zlomenina zápěstní kůstky. Zlomil si ji o prázdninách, když se ve třinácti a půl letech učil jezdit na kolečkových bruslích. Za týden měl odjíždět s mladším synem do Východního Německa na letní tábor. Byl nešťastný a ukecal mě, že pojede i se sádrou. Dostal spoustu instrukcí, jak se koupat a jak nekoupat, všechny zcela zbytečné. Sádru mu dali na oteklou ruku, než odjel, ruka splaskla a sádra se stala sundavací. Kromě změny v objemu ruky mého syna nastala ještě jiná změna, Východní Německo padlo, takže vlastně odjížděli do Německa se západními markami v kapse. Domů se vrátil se sádrou v báglu, prý už se na ruce vůbec neudržela, ale hlavní důvod byl, že na ní byla spousta podpisů především od dívek a také od všech vedoucích z tábora.

Druhá zlomenina byla ruka mladšího syna, bylo mu třináct. V Železném Brodě, kam jsme jezdili na zimní prázdniny ke známým, frajeřil před místní dívčí omladinou na lyžích jízdou bez hůlek. Do chalupy jej i z jeho výbavou dotáhl starší syn. Byl pátek a u lékaře v Železném Brodě mu nedokázali pomoci, tak jsme se vrátili do Prahy. Ruku mu zrentgenovali a zafixovali, sádru, že dají až v pondělí ráno. To pondělí měl se školou odjíždět na lyžařský výcvik. Nechala jsem se přemluvit, že půjdeme k doktorovi kolem školy, v domnění, že se chce rozloučit s kamarády. Až, když jednou přišel ze školy a řekl: „Mami, Terezka říkala, že mám pěknou maminku,“ jsem pochopila jeho pravé důvody. 

Moje třetí příhoda není o zlomenině, k ní naštěstí nedošlo. Byl Boží hod a já pekla v troubě kachnu. Vypeklo se z ní hodně sádla, tak jsem ho chtěla slít do kastrůlku k uložení do lednice k pozdějšímu využití. 
Ještě, než budu pokračovat, musím pro vaši lepší orientaci, popsat náš tehdejší byt. Místnost, o rozměrech tři a půl na jeden a půl metru, sloužila jako kuchyňka s botníkem a věšákovou stěnou na jednom konci a sprchovým koutem na druhém.
Tak tedy, pekáč s kachnou a sádlem se mi vysmekl a většina sádla skončila na zemi. Stála jsem kousek od botníku, přede mnou rybníček sádla a za ním sprchový kout s kyblíkem s hadrem. Já, frajerka ve svátečních sametových kalhotách s ambicemi atletky, jsem se rozeběhla, odrazila a skočila. Dopadla jsem na konec mastnoty, uklouzla po ní, dosedla doprostřed toho vymaštěného nadělení na zadek a po něm dojela do sprcháče, kde jsem se zastavila o kyblík.
Protože každé neštěstí má většinou svého diváka a každá místnost má většinou dveře, ve dveřích z kuchyňky do obýváku stál můj muž a svíjel se smíchy.