ticho po boji, v zápěstích

nedívám se do černý bezedný tváře smrtky.
nechodím po barech, nepotkávám náhody rozostřené bytím v místě.
netrpím a ani nehladovím,mám tvářičky jako křeček
tabáku kolik chci, piva kolik vypiju, a teploučkou hebkost,
a duši dávající se.
nejsem outsider, a dostávám pozvanky na akce.

rtuť leze výše a výše slušnákovýma zelenýma očima bez běsů.

tichá katarze, dům usherů nemusí padnout do bažin, při citlivý sanaci.

tak pravím já, přeběhlík od requiemu velkého pláče mozartova.

jak neuchtně krásný je buržoustit.

sedím v lóži, analyticky sleduji představení,
nepláču na oblinách ocelových lan chórů.

sluncem jsem, ten jenž našel pokoj.

ani sen o lolitkách není ničím víc než bezkrevou představou-

tak hlásám ve svých řádkách, pokoj, mír a klid.

--- SLUNCE SVÍTÍ VÍCE PRO SMÍŘENÉ ----

ranný neolit, zažívám. netoulám se v lesích,

dokonale uloven štěstím.

natolik, že se mi líbí

tvorba mých známých.