Příběh z venkova

Přečtěte si příběh nový,

o Anče a Honzíkovi.

Kdo si přečte,ten se doví,

co mu příběh nový poví.

U lesíka za vesničkou,

bydlel Honzík s Anduličkou.

Od sluníčka do sluníčka,

starala se Andulička,

o milého o Honzíčka.

Od soumraku do svítání,

těšili se z milování.

Opravdu a bez nadsázky,

byl to domek plný lásky. 

 

Jednou ráno ve světničce,

říká Honza Anduličce:

"Vítr fouká ze strnisek,

listí opadává z lísek,

břízky už jsou taky holé,

půjdu Ančo zorat pole."

Ve dveřích políbil ženu

a vyrazil do terénu.

 

Tak.A teď se každý doví,

co se stalo Honzíkovi.

Jak jezdil sem a tam polem,

tak si přejel ptáka kolem.

"Ančo!" Honza huláká.

"Skřípnul jsem si čuráka.

Honem rychle něco dělej,

ať z něj nemám mrzáka."

 

Anička se polekala,

do dřevníku utíkala,

Pro sekyru běžela.

Něco s tím už udělá.

A už na Honzíka volá:

"Useknu kus gumy z kola,

abys moh vytáhnout svýho,

ptáka kolem skřípnutýho."

 

Na dosah se přiblížila,

napřáhla a zamířila.

Honza zatajuje dech,

mráz mu běží po zádech.

 

Anča sekla,ale hnedle,

druhá rána padla vedle.

Honza zařval "Jau."

"To je teda ostuda,

useklas mi žaluda!"

 

Honza  naříká až běda,

Anča stěží slova hledá.

"Nevím,co bych ti teď řekla,

asi se mi ruka smekla,"

A tajně mrkne z povzdálí,

zda mu koule zůstaly.

 

Honza sedí na ouvrati,

oči smutný,ptáka z gatí.

Ale že je chytrý,mladý,

ví si se vším rychle rady.

Dlouho nad tím nemudruje,

čuráka si zauzluje.

 

Už  je zase plný síly,

oči se mu rozzářily.

Hnedka ptáka vytahuje,

Andulce ho ukazuje.

 

Anča kouká jako hloupá,

co se mu nakonci houpá.

Přechází ji z toho zrak.

"To je pane vytěrák."

A že byla holka čilá,

hned si na něj naskočila.

Radostí se celá chvěje,

kam ten pokrok jenom spěje.

Vždyť ptáka s uzlem na konci,

nemaj ani Japonci.

 

"Neubylo na tvé kráse,

když máš uzel na vocase.

Přesto,že je bez hlavičky,

plní funkci jako vždycky.

To je Honzo paráda,

teď si lehnu na záda.

Jsem z toho úplně v šoku,

zkus to ještě jednou z boku. 

 

Už maj za sebou pět čísel,

když Honza na něco přišel.

"Dám ti Ančo dobrou radu.

Já znám uzlů celou řadu.

Jen mi řekni,co máš radši,

ambulák,či smyčku dračí,

nebo jestli lodní stačí.

Můžeme to kombinovat,

jak ti budou vyhovovat.

K narozkám,či na jmeniny,

udělám ti uzel jiný.

Můžem zkusit obrovský,

známý uzel tkalcovský.

 

Anča se na nic netáže,

co chce,sama si uváže.

Honza už má na čuráku,

smyčku a pět ambuláků.

Naznačuje Anče lehce,

že už žádný další nechce.

Ale než to dopoví,

Andulka má hotový,

další - uzel škotový.

 

Hned si na něj naskočila,

řádila a skotačila,

až se taková věc stala,

že se kunda,dříve malá,

na tom uzlu vygajdala.

Tak Anča podlehla chtíči,

že má teďka hadry z píči.

Když se na ní podívala,

tak se zrovna rozplakala,

že jí stačila ta malá.

 

Ale neztratila hlavu.

Píše tetě na moravu.

Ona její tetička,

byla kurva jednička.

Celý život promrdala,

všelijaké fígle znala.

No a bydlí teďka právě,

v Rádošukách na Moravě.

"Poprosím ji o radu,

snad vyřeší tu záhadu".

 

"Já ti milá teto píšu,

že mám stašně velkou píču".

Teta se zeptala strýce,

ten se vyzná ještě více.

"Poradím ti Ančo rád.

Citrónem kundu pokapat.

Je to myslím celkem snadné,

zašklebí se ti a stáhne.

Jak říkali v Receptáři,

pokaždé se dílo zdaří."

 

Anča citrón vymačkala,

čurinu si pokapala,

ale rada od tetičky,

zabrala jen z polovičky.

Tak se její kunda milá,

jenom pěně rozšklebila,

ale vůbec nezmenšila.

 

Když se dílo nedaří,

má se zajít k lékaři.

A tak Anča navštívila,

profesora Kratochvíla.

Spolužáka z osmičky.

Je odborník na pičky.

 

"Co tě trápí Ančo milá?"

"Kunda se mi rozšklebila.

Dříve byla pěkná,malá,

teď se celá vygajdala".

"Koukám na to,holka zlatá,

ta tvoje kunda,je jako vrata.

Pomoh bych ti strašně rád,

jenže já mám doktorát,

na ty menší akorát.

Ale v Praze,tam jsou dobří

doktoři na kundy obří.

Objednám tě u primaře

Poštěváka z Hostivaře.

V celém světě není jiný,

lepší doktor na čuriny.

Má velký nos a tři pihy

a o kundách píše knihy.

Zajeď si tam zítra ráno,

bude o tě postaráno."

 

Primař Poštěvák byl v šoku

a nevěřil svému oku.

Za roky života svého

a výzkumu lékařského,

neviděl nic takového.

Ještě než si oblík bundu,

podíval se na ni znova

a pronesl tato slova.

"Buďte hrdá na svou kundu,

v celém světě žádná žena,

něco takového nemá".

Podrbal si nos a pihu

a napsal o Anče knihu.

A tak vznikla zcela nová,

kniha s názvem "Guinessova".

Anča se už nezlobila,

když ji kunda proslavila,

je zas přítulná a milá.

 

U lesíka za vesničkou,

bydlí Honzík s Anduličkou.

Opravdu a bez nadsázky,

je to domek plný lásky.

 

 

 

---