Sám v sobě

V divokém žalu, zpitý hněvem, kážu křížům svých hříchů.

Tisíce a jeden, zkrápím podlahu kapkami bolesti nebo jedem?

Jedem, co ve mně proudí, co rdousí můj hlas. 

Krůpěje potu míchám v šalebný kvas,

drtím se i sám sobě spílám.

Kdes Poutníče, kdes tvůj hlas?

Z hluboka dýchám a v tobě, v tobě se ztrácím.

Ostrůvek sama sebe v sobě mám.

Vichry a skály, příboj s neštěstím.

V tobě se hledám, však ta tvář mi neznámou jest.

Bych sám líčil pokojů lože pro ty, co jsou na scestí.

Jsem sám, v tichu se sám sebou zalykám.

Tisíce tváří mých hříchů a nic, nic už nevěští.