Bloody Mary

Probudil jsem se do úplné tmy, když jsem odtemnil okna, překvapila mě pravá listopadová mlha. Dneska musím na odběry, vzpomněl jsem si zcela nelogicky, takže dnes bez snídaně, povzdychnu si. Poslední dobou myslím jen na jídlo, taky by mi prospělo zhubnout pár kilo, díval jsem se na svoje břicho do zrcadla při oblékání košile.

Pomalu se táhnu parkem zahaleným v mlze, odběry nemám rád, je mi špatně už při pomyšlení na jehlu. Sednu do plné čekárny, samí důchodci, rentgenuju očima, když si všimnu mladé ženy, jako by tam nepatřila, jen si sem odskočila, nehodí se k ostatnímu osazenstvu, je hodně mladá, krásná, nemůžu se na ni přestat dívat. Ona mě ještě nezaregistrovala, znuděně si prohlíží nějaký ženský magazín. Přemýšlím, jestli si k ní nemám jít přisednout a předstírat, že mě zajímají časopisy, které leží na stolku kousek od ní a pak nenápadně přejít do konverzace. Ne, to je hloupé. Vzdychnu. S ženskýma jsem to nikdy moc neuměl. Vždycky se hrozně dlouho rozhoduju, zda mám ženu oslovit a propásnu vhodnou příležitost, nebo mě někdo předběhne. Ale tady nemá kdo, zvažuju další možnosti, jak ji oslovit. Už vzhlédla od časopisu, dívá se z okna. Na co se tam tak dlouho dívá, vždyť není v té mlze nic vidět. Ještě si nevšimla, že na ni nepřetržitě zírám. Pán vedle mě najednou prudce zakašle, leknu se a trhnu sebou, vtom ona zvedne oči a usměje se na mě. Všimla si mě, raduju se jak malej kluk. Bohužel zase skloní hlavu a zaměstnává se svým mobilem.

Z reproduktorů se ozve moje příjmení a ještě dvě ženská. S potěšením si všimnu, že se spolu se mnou zvedá i krásná neznámá. Upírky, tak říkám sestrám, které odebírají každé ráno krev, koho jiného by těšilo, vysávat z lidí krev. Nesmím zblednout, dodávám si odvahu a statečně usedám na příslušné křeslo. Sedím přímo naproti ní, protože upírku požádala, aby jí krev brala z levé ruky. Při odběru se tváří, jako by jí krev brali denně. Dokonce se dívá, jak jí jehla zajíždí do žíly, pozoruje, jak se zkumavka plní krví a přitom všem nevypadá vůbec vyplašeně, naopak vypadá jako bohyně, dlouhé tmavé vlasy jí padají jako vodopád přes pravé rameno, zabaven jsem zapomněl na svůj odběr, bylo po všem.

V čekárně si ani nesedla a hned se začala oblékat. S hrůzou jsem si uvědomil, že mi zmizí. Popadnu kabát a spěchám za ní. Zkusím ji pozvat na kafe, za to přece nic nedám. „Dobrý den.“ Překvapeně se ohlídne: „Dobrý den,“ usměje se. „Říkal jsem si, že bysme mohli po těch odběrech jít nabrat sílu do kavárny.“ Mlčí. Zase špatně. „Šla bych ráda, ale teď nemůžu,“ podá mi vizitku a otočí se. Nevěřícně na ni hledím, mizí mi v davu. Sklopím zrak na vizitku – Erotické služby – Marie a vedle toho její fotka.