Americká základna - Kapitola 17 - Dostat se dovnitř a zpátky ven

 

Dostat se dovnitř a zpátky ven

 

Jakub se schoval do strouhy vedle silnice a snažil se přijít na nějakou cestu dovnitř.

Brána v sobě měla ještě malá vrátka, ovládaná taktéž elektřinou. Byla tam proto, aby se nemusela otevírat celá velká brána, když chce někdo jenom projít dovnitř nebo ven.

Právě ta malá branka se začala otevírat a nějaký muž směřoval ven a přes cestu přímo k Jakubovi.

Jakub stále čekal v jámě, než se k němu strážný dostal, naklonil se a Jakuba spatřil.

[(přeloženo z angličtiny)

,,Co tady děláš?" zeptal se strážný.

,,Nic," odpověděl Jakub.

,,Máš nějaké doklady?"

,,Ne."

,,Tak to budeš muset jít se mnou."]

To se Jakubovi zrovna nelíbilo. Dostal by se dovnitř a asi i zpět, ale Karla by nevysvobodil.

[,,Tak to tedy ne," nesouhlasil Jakub se strážcem.

,,Musím tě odvést dovnitř."

,,Neodvedete."

Strážce ukázal zbraň, kterou dosud držel jen nenápadně a řekl: ,,Pojď!"]

Jakub stále ještě ležel na zemi, lehce se opíral o ruku a díval se vzhůru na strážce. Nechtěl se nechat odvést. Strážce se vznesl nad něj. Jakub se postavil. Nevěděl sice, že zvládne něco takového, ale jiná cesta nebyla. Jakub stál a muž levitoval kousek nad zemí nemoha se ani pohnout.

Zazněl výstřel. Kulka směřovala rovnou k Jakubovu rameni a než ho zasáhla, Jakub uhnul.

Byl ale dekoncentrován a strážce před ním dopadl na zem. Lekl se, podlomila se mu kolena a div, že se nezkácel. Nevystřelil. A neudělal to ani stážný na věži. První byl zmaten a druhý se bál, co se může stát.

[,,Odcházím," řekl Jakub a nikdo mu nebránil.]

Jakub odešel směrem od města. Šel asi dvacet minut, když ho něco napadlo, ale hned to opustil. Docházelo mu, že se do základny nedostane. Posadil se ke zdi a opřel se o ni. Takový plot třeba není kolem celé základny, ale je rozhodně po celé této straně, aby nebylo z dálnice vidět dovnitř. Není možné obcházet celý velký areál. Jediná cesta vede hlavní branou. Použitelný vedlejší vstup tu určitě není.

Tím, že kolem brány jsou věže dvě, byly eliminovány mrtvé úhly. Nedalo se k ní nepozorovaně dostat podél zdi, strouhou, ani od dálnice, o silnici samotné ani nemluvě.

 

Jakub se vrátil na okraj Lawtonu. Hned na kraji stálo před domem novější černé auto. Nebylo to nic zvláštního, ale přibližně to Jakub hledal. Po chvilce byl zpátky u základny a vrata se před ním začala otevírat.

Ani sám president si nemůže jen tak otevřít bránu vojenské základny, ale strážné vůbec nenapadlo, že by si to někdo otevřel jinak než ovladačem.

Jakub zastavil asi čtvrt hodiny pěší cesty od budovy, kde drželi Karla. Nebyla to centrální budova, ale byla hned vedle ní. Všechny objekty byly samozřejmě propojeny podzemními chodbami.

*****

Většina prostoru základny byla sledována kamerovým systémem, ale Jakuba si nikdo nevšiml (i proto, že se o to sám zasloužil, protože nepovažovat za vetřelce někoho takového by asi ani nebylo možné).

Jakub došel k ústřednímu placu, kde už bylo skrývání mnohem obtížnější. Jakub byl navíc vidět na jedné z kamer.

Všechny kamery, na které Jakub viděl, začaly šumět. Nalevo byly stromy, napravo budova. Jakub rychle doběhl zpátky k začátku této budovy a schoval se u jejího rohu. Pak pustil všechny kamery a ještě opatrněji obešel budovu.

Přišel k baráku, do kterého se chtěl dostat. Hodilo by se okno, ale které je bezpečné? Karel neměl okno - byl v podzemí.

Některé kamery se opět rozšuměly. Jakub došel takřka až ke konci stavby a podíval se do okna, pak se vrátil a nahlédl do dalšího. Byla za ním prázdná kancelář. Okno se otevřelo. Jakub vstoupil.

*****

Jakub opatrně vyšel na chodbu a zamířil ke schodům opodál. Dole byly šestery dveře do cel a jedny - naproti schodům - do podzemní chodby. Chodby byly sledovány kamerami, ale v místnostech žádné nebyly, nicméně pouhá přítomnost někoho ve spodním patře této budovy byla podezřelá.

Jakub byl pochopitelně schopen kamery na čas vypnout, ale i to by bylo podezřelé. Raději jen trochu rozostřil jejich obraz, stejně jako předtím obrazy kamer nahoře. Někdo by ho mohl poznat jen v krátkém okamžiku, než ho napadlo toto opatření, ale i tak bude posádka základny jen chvíli nejistá. Za nedlouho zjistí, že by dole neměl nikdo být.

Jakub otevřel dveře a vstoupil do Karlovy cely. Karel tam byl. Jakubův příchod ho překvapil - nevěděl kdo to je a řekl anglicky:

[,,Kdo jsi?"]

,,Jsem tvůj bratr,” řekl Jakub.

Karel mu nerozuměl. Ten jazyk mu však zněl zvláštně - nebyla v něm suchá a drsná jednoduchost angličtiny, a navíc mu připadalo, jako by ten neznámý jazyk znal.

Karel nevěděl, jestli se to vůbec děje, nebo se mu to zdá. Stále neznal, kdo je ten kluk, co za ním přišel, ale rychle porozuměl další Jakubově větě, kterou tento pronesl anglicky pochopiv, že Karel mu česky nerozumí:

[,,Pojď se mnou."]

Vyšli na chodbu. Kamery šuměly. Nikdo tu zatím nebyl. Jakub zamířil k východu do podzemí. Zamknuv za sebou těžké dveře si byl jist, že jsou v bezpečí.

Z podzemní sítě vedl jeden východ rovnou ven, ale byly dva důvody, proč tuto cestu Jakub nepoužil i pro cestu dovnitř - za prvé jen lehce tušil, že chodba vychází u nějaké vesnice při dálnici Oklahoma City - Lawton, ale neznal přesné místo; a za druhé byl tento vstup chráněn tak, že otevření dveří by způsobilo poplach vysoké úrovně. Ani cestou zpátky není tento vstup příliš bezpečný, protože přestože v podzemí je nejspíš nikdo hledat nebude, až otevřou dveře ven, bude jejich pozice jasná. A ke všemu Jakub, než se s Karlem setkal, nevěděl, jestli Karel nemá aktivní čip.

Jakub, vstoupiv s Karlem do podzemní sítě, řekl:

[,,Měli bychom být v bezpečí."

,,Kam jdeme?"

,,Pojedeme domů."

,,Domů?!"

,,Do Čech."

,,Kam?"

,,Co ty vlastně víš, brácho?"

,,Cože?!"

,,Jsem Jakub Adamec, tvůj bratr."

,,Jak se jmenuju já?"

,,Karel Adamec."

,,Karel mi říkají, ale jméno Adamec jsem nikdy neslyšel."

,,Unesli tě, když ti byly tři."

,,Unesli?!"

,,Ty si myslíš, že ses narodil na základně?"

,,Nic jiného si nepamatuju."

,,To neznamená, že to nebylo."

,,Jak ses sem dostal?"

,,Přišel."

,,Jak?"

,,To je na dlouhý vyprávění."

,,Tebe neunesli?"

,,Unesli. Žil jsem patro nad tebou."

,,A jak ses dostal ven?"

,,Utekl."

,,Jak se my dostaneme ven?"

,,Východem. Vede až za plot. Tahle chodba."

,,Jak to mluvíš?"

,,Co?"

,,Předtím v cele."

,,Česky. Taky se to budeš muset naučit."

,,Proč?"

,,Protože se tak mluví u nás v Čechách."

,,Víš co mi přišlo?"

Jakub pomlčel.

,,Jako bych to znal."

,,Měl bys ten jazyk znát."

,,Jazyk?"

,,Řeč."

,,Vůbec to slovo neznám."

,,Ty toho neznáš."]

V hovoru pokračovali i než přišli ke dveřím. Pak Jakub tyto otevřel a oba vyšli do lesa. Stále však byli u základny.

Jakub si to namířil skoro severním směrem od maskovaného vstupu do základny a na kopečku už uviděl louku. Za loukou byla vesnice. Ta se stala jejich nadějí.

*****

Doševše do obce uviděli Jakub s Karlem takřka hned auto, právě vyjevší zpoza rohu. Bylo velké a napříliš obsazené, a tak na něj Jakub mávnul. Vozidlo zastavilo a přibralo chlapce na cestu do Oklahoma City. Jakub a Karel tak měli vyhráno - těžko by je teď kdo chytil a jejich otázky ohledně cesty zpátky zodpověděla SMS přiševší Jakubovi v době, kdy byl v areálu základny Sill:

 

 

1/6 www:Doufam,ze jsi uspel.Zitra pokracuj v 8:00 BUSem do Amarilla,pak vlakem 12:20 do Denveru,20:00 do Salt Lake City a 10.2. ve 12:30 do Portlandu.Tam prespi

 

2/6 www:te a pojedete v 6:40 do Aberdeenu.Tady se ubytujete a 18.2. pro vas prijede do Westportu duveryhodny Rus.Nevi,kdy prijede,ale bude dobre,abyste na nej c

 

3/6 www:ekali nekde pred kostelem.Nejlepsi bude,kdyz prijedete jiz prvnim autobusem,kt. odjizdi v 5:15.V Aberdeenu budete mit dost casu a vsechny ty spoje jedou d

 

4/6 www:enne,takze nevadi,kdyz vyrazite pozdeji nebo se nekde zdrzite.Anatolyjovi zaplatim ja.Doveze vas do Vladivostoku a vy pak budete pokracovat po transsibir

 

5/6 www:ske magistrale do Moskvy.Odtud jezdi kazdy den vlak domu.Anatolyj pro vas bude mit vsechno,co potrebujete k prejezdu Ruska a Beloruska.Kdybyste nemeli d

 

6/6 www:ost penez,nebo se naskytly jine problemy,napis Markovi.Jinak preju hodne stesti.Jolana K.

---