Pomerančová kůra

zprvu fajn nápěv... pak viz Miroslawek

Ehm... pár mých dojmů a soudů, z hlediska vlastních tvůrčích východisek, klady a chválu psát nebudu, ač bych našel, to nepotřebuješ, takže jen výtky: ... ten nápad a pocit s ústy plnými pomerančové kůry... je asi jen Tvůj, ale už jsem někde něco podobného četl... snad dokonce i na Písmákovi. Také se mi zdá, že tam máš dosti vycpávek a samozřejmostí... zase na můj vkus až moc polopatisticky vysvětluješ a vedeš čtenáře jak kozu na provaze(1)... nech mu trochu volnosti.... také to zdá se přeháníš s přívlastky, to by chtělo ubrat... a vyvarovat se klišé(2)... 1... s hlavou zvrácenou dozadu obvykle hledíš nahoru a hlava se Ti v této poloze většinou plní krví... a samozřejmě i myšlenkami (pokud nejsi dutohlav)... po takovém předžvýkání představy, propláchnut čistým vínem, jsem již zcela připraven a nepřekvapen, ba až znuděn (mám-li to říct bestiálně) vyplavováním kůry... ach, těch slov... na které by Ti měly stačit tak max. dva verše... a tak bych mohl pokračovat dále... síla výrazu není v bezbřehém okecávání ( čtenář není nepřístupná panna, kterou cheš umluvit a dostat)... ale v koncentraci maxima (myšlenky) do minima (slov)... nemusíš psát jako Žila nějaká někdy až uměle osekaná haiku, ale takto to rozmělnit je opačný extrém... občas mi připadá, že se v těch slovech nimráš a masochisticky pitváš podobně jako ve svých depkách... ale to je pak nakonec zajímavé už jen pro Tebe... 2. kroužící hejno otazníků, sladkokyselé plody, jen jedna jediná hláska... nalévání čistého vína... pointu jsi dokonce tak trochu opsal sám od sebe z dřívějších básní (na které si v mých pohledech nenacházela odpověď)... jo a tam má být "jsi"

:-)

*

*

***

za-jímavé... nechám si ty otazníky přesypat v hlavě...