HRYZZLI GRIZZLY

16. 9. Kapitola dvacátá šestá – Hodinky a kaktusy

Ráno vydatná snídaně kvůli náročnému dni který nás dneska čekal, poté návrat na pokoj, kde začalo to co jsem si nedoved představit a to balení do kufrů. Vše jsme vynosili z auta a když jsem viděl ty haldy... Začal jsem balit jako poslední a měl jsem jako první hotovo, hlavně z toho důvodu, že jsem měl ještě navíc sebou krosnu, které jsem se vzdal pro Miloše s Helčou, kteří toho měli z nás nejvíc. Balení samo o sobě nám zabralo 3 hodiny a tak se neni čemu divit, že jsme vyráželi v podstatě na oběd. Ten jsme si dali v pravé mexické restauraci, kde jsem si dopřál opět něco neznámého, jinak padlo pár tortil a jeli jsme směrem na Manhatan Beach, naší poslední zastávku ve městě andělů. Zde jsme zamýšleli koupit suvenýry, jak jinak, že? Po příjezdu na místo jsme se vcelku automaticky rozdělili na známé skupiny a vyrazili. Nic ke koupi nebylo a navíc to zde nebylo zrovna levné a tak asi po hodině jsme se sešli u auta a vyrazili směrem blízko, k vrácení auta a letišti. Zde jsme se zastavili u velkého obchodního centra, opět se rozdělili, já s Otou jsme šli do sportovních potřeb, kde jsme si vcelku vyhodili z kopýtka a druhá skupina vyrazila na zpátek k pláži. Poté co jsme nakoupili, jsme zamířili na poslední chvíli poslat dopisy a poté jsme se vrátili k obchodnímu centru, kde jsme měli domluvený sraz. Chtěli jsme najít nějaký park, ale žádný jsme nanašli a tak jsme s Otou čekali na místě, jak Ota trefně poznamenal: Poslední svoje chvilky tady trávíme na trávě před obchodním centrem... :(( . Po našem opětovném schledání jsme zamířili na naši poslední jízdu našim půjčeným autem...cílem byla půjčovna. Zde jsme auto úspěšně vrátili, nic jsem nemusel doplácet, dokonce mi ještě malinkatou částku vrátili. Další naše kroky vedly do přistaveného autobusu, který nás zavezl na letiště. Po odbavení zavazadel a nezbytné osobní prohlídce, na které jsem se tentokrát nezasek já, ale Miloš, známý to terorista a rebel :)) . Před odletem jsem ještě stihl utratit svoji poslední hotovost, která mimochodem poslední tejden se držela na konstantní úrovni 6 USD :((( . Před náma byla realita, toho na co jsem se asi nejméně těšil, dáli se to tak vůbec říct, a to byl dvanáctihodinový přelet do Paříže. Jelikož jsme odlétali až v půl desáté večer tamního času tak, mě ani nemrzelo, že nesedím u okýnka a nefotím...ono taky nebylo co, krom černé barvy :( . Dokonce se nám podařilo v letadle vytvořit českou řadu, kdy první čtyři fleky, jsme zabrali my a k nám si  přisedla další skupinka asi 6 čechů, takže taková pravá česká desítka. Jelikož z jedné strany jsem měl uličku a z druhé malé dítě, tak jsem se na rozdíl od zbytku skupiny vyspal dlouhých pět až deset minut za celý let. Na konec to však nebylo tak hrozné :) . Po příletu do Paříže v šest hodin večer tamního času, jsme si dali kolečko kolem celého letiště, dvakrát jsme tak museli projít celní kontrolou, jak promyšlené :( . Během přeletu do Prahy jsem si stačil vypít jedno pivko a už jsme šli na přistání. Před příletem jsme si domluvili další závěrečné posezení, kde celý náš výlet zhodnotíme a zakončíme. Po vyzvednutí zavazadel jsme se postupně rozprchli do přistavených aut, které zajistili naši příbuzní a známí, kteří nás byli na letišti vyzvednout.