Hrst perel sviním (1)

(1)

Být křesťanem znamená vždy povinnost podrobit kritice každý společenský systém, ve kterém zrovna žijeme a odmítnout podílet se na všech těch jeho aktivitách, které nám nepřipadají být zcela v souladu s Ježíšovou naukou. Můžeme pak vystupovat proti takové podobě společnosti nahlas či pracovat tiše na její změně alternativními prostředky (obvykle prostřednictvím umělecké tvorby), nicméně něco z toho bychom dělat měli. Jak už věděli staří pouštní otcové, aktivita vedená láskou je vždy více než pouhé mystické rozjímání, i když i to je nezbytně nutné pro náš křesťanský život. Pokud ale nevede k aktivitě, je to ve skutečnosti ztráta času.

(2)

Říci, že „spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do království nebeského“, znamená taktéž i říci, že většina našich elit – politických i ekonomických – se sestává z dosti morálně pochybných osob, které se neštítí žádného zločinu, aby si udržely moc nad druhými lidmi a nad absurdně velikými majetky, které jsou z Ježíšova pohledu neobhajitelné. Až tak, že jim dost zásadně odpírá podíl na božím království nebeském, ať již to znamená cokoliv. Což znamená, že podle Ježíšova mínění se těch lidí zbavíme, ať se tak stane jakýmkoliv způsobem. Ale pozor, z tohoto faktu nelze vyvodit tvrzení, že to Bůh za nás zařídí a my tomu budeme s provinilým výrazem ve tváři přihlížet. Mám za to, že Bůh od nás očekává trochu nějaké té subverzivní aktivity.

(3)

Samozřejmě, že vzdělaného člověka napadne určitá podobnost mezi kouzelnickými kousky Ježíše Krista a schopnostmi bájných himálajských tantrických mistrů. Je pochopitelné, když nás to svádí k vyslovení určité hypotézy o tom, že Ježíš Kristus byl ve skutečnosti „jen“ jakýsi tantrický mistr, významný učitel etiky a muž ovládající tajemné síly, omylem považovaný za Božího syna. Když skutečně vnímáte Ježíšova slova v evangeliích, víte, že o sobě netvrdil ani v jediném náznaku, že je tantrický mistr, ovládající božské síly, kterých nabyl nějakým tvrdým jogínským výcvikem, a kterých i my ostatní jsme schopni nabýt taktéž, když se podrobíme určité tvrdé disciplíně. Nic takového tam není. Ježíš tvrdí, že je Boží syn, a že pokud potřebujeme něco získat, a víme, že je to ten typ situace, kde pomůže jen zázrak, máme se s důvěrou obrátit na Boha a požádat Ho v Jeho jméně o pomoc – a On nás jistě vyslyší. Pokud v Něj skutečně věříte.

(4)

Co dělat, když je člověku mizerně na duši? Sáhnout po Bibli. Občas tak přijdete na nečekané perly. Např. tenhle Jeremjáš 8,8: „Jak můžete říkat: ‚Jsme moudří, my máme Hospodinův zákon?‘ Ano, jenže jej falšuje falešné rydlo písařů.“ Je docela zdrcujícím paradoxem, že Bible sama ústy proroka Jeremjáše popírá svoji univerzální platnost a naznačuje, že něco občas je zfalšované mocí a majetkem posedlými elitami. Je ale zajímavé, že již dlouho nikdo nepovstal a neupozornil nahlas na to, že v Bibli jsou neautentické části a poznáme je dle toho, že obhajují užívání moci a hromadění majetku. Zřejmě již nedokážeme být vášnivými a důslednými křesťany.