999 dámských přirození

- Je to hrozně agresivní.

- Co myslíš?

- No to co píšeš. A taky sprostý. To nemůže nikdo otisknout. To se hodí tak leda do nějakýho pornočasopisu. Měl bys zkusit něco jinýho.

- A co, podle tebe?

- Nevím. Mám třeba kamarádku, a ta píše takový ty ženský romány. Prodává se to úplně skvěle. Začala jednou knížkou a teď už má třetí film. Nebo takový ty životopisy různých osobností. Víš co myslím?

- Jo, sračky, přikývnul jsem. Zkoušel jsem prstem nakreslit klasickou kosočtvercovou píču na orosený bok sklenice. Ten co dělal dyzajn toho skla byl ale jasně proti. Ať jsem jí namaloval v jakýkoliv velikosti, vypadal furt tak nějak divně. Asi to bylo tou bachratostí skla. Máš pocit že píča je vulgární?

- Ale o mně přece vůbec nejde, zavrtěl hlavou a naslinil papírek v prstech. Prostě většina lidí to za vulgární považuje. Odmlčel se, a pomalým soustředěným pohybem vytvaroval mezi prsty cigaretu. A když to považují za vulgární… pomalu si připálil, …nebudou to ani tisknout. Rozumíš?

Vyfouknul kouř a zamyšleně koukal jak stoupá ke stropu.

- Chceš mi říct, že nakladatelé nemaj rádi píču.

- Ne, chci říct, že nemaj rádi tebe. Protože když něco napíšeš, je tam v každý druhý větě ženský přirození.

- Nemaj rádi píču. Sou to buzny a došlo víno.

- Možná to buzny jsou, ale když chceš prachy, musíš psát to, co buzny chtěj. A v lednici je další flaška.

Dobrý. Ještě má lednici. Mít lednici znamená nebýt ve sračkách. Když jsem byl fakt ve sračkách, neměl jsem lednici. Neměl jsem ani stůl a pak už ani křeslo. Postel jsem si nechal, protože spát na podlaze se mi nechtělo. Navíc kdo by ten rozvrzanej křáp taky kupoval. Ale to už je dávno. Člověk na to snadno zapomene.

Když má kliku, vydělává prachy a nestará se o to, jaký to je když je nemá. To se řeší teprve tehdy, když dojdou. To nebyl ale Mártyho problém. Prostě někoho se prachy drží, někoho ne. S ženskejma je to stejný. A na něj se lepily prachy i ženský. Zatímco já se potácel od sraček ke sračkám. Zatímco on měl lednici.

Chvíli jsem civěl do otevřených dveří a cítil, jak mi chlad přelejzá po ksichtě a klouzavě padá někam dolů. Vytáhl jsem nazdařbůh nějakou štangli salámu a další flašku. Dveře se s tlumeným syknutím přibouchly a kompresor vysál z lednice zbytek vzduchu. Chybělo už jen mlasknutí nakonec. Na to ale žádná technika nemá. Ještě nikdo nevymyslel nic, co by dokázalo sát líp než ženská.

- Jenomže píča má aspoň nějakou poetiku. Má barvu, tvar...

- Ale nemluví se o tom.

- A to je chyba. Je to největší důkaz pomíjivosti naší zasraný existence. Podívej se na to. Nejdřív se kolem ní točí celej svět. Všichni jsme na ní závislí. Bez ní si budeš celej život jenom honit ptáka. Bez ní by ses ani nenarodil. Jenže čas je svině a platí to pro každýho. I pro ní. Přijde den, kdy přestane bejt vším. Neštěkne po ní ani pes. Všichni se tváří jako kdyby neexistovala. A nebo pokud jí berou na vědomí, tak jako něco hnusnýho, starýho, co by se nemělo vůbec ukazovat. Všechno je v prdeli, všechno je zapomenutý. A pak jednoho dne zhasnou a je tma.

- Tma?

- Jako konec. Prostě šlus. Finito. Jediná jistota v životě je smrt. Je to blbej paradox, ale stoprocentně platnej. I pro ní.

- Jsi magor, zavrtěl hlavou Márty a obrátil do sebe zbytek lahve. Natáhl se doprostřed koberce a zahleděl se do stropu. V krystalech křišťálu lehce přeskakovaly světýlka rozžhavených wolframových vláken a vytvářely na stropě jemný reliéf tisíce malých kosočtverců.

Přesně rok nato vyšla moje první sbírka textů. Titulní stránku zdobilo 999 ženských přirození. Já je nepočítal, ale vydavatel říkal, že to tak vopravdu je. A i kdyby jich tam bylo o pět míň, zrovna Mártymu bych odpustil. Byl to kámoš. 

---