Sedmadvacet

Je mi jedno, že někteří z nich neuměli česky a že pány se z nich mohli nazývat jen tři, všichni byli nakonec na jedné lodi.

Nad Prahou svítá

prkna jsou sbitá

pro české pány

Kristovy rány

krvácí znovu

z každého krovu

z každého těla

polnice zněla

a bubny řvaly

když ještě stáli

divadlo smrti

a kolem chrti

s lačnými chřtány

na jejich rány

a jejich bolest

tma padá do měst

gotiky mostu

čestného postu

pro Čechy v klatbě

lev kňourá slabě

z Mostecké věže

kde ticho řeže

do mrtvých očí

jde o čest! o čí…

---