Marek

Po roce vyšel z komory na sluneční světlo. jeho život skončil náhle bez hlubšího smyslu, možná jej ale - ex post - dostane...

PAX TIBI MARCE EVANGELISTA MEUS

Vyšel z jedné z pražských poboček pojišťovny Generalli a radoval se, jak na ně vyzrál: ptal se celou věčnost na různé možnosti životního pojištění, úrazového pojištění, pojištění majetku, bytu, kanceláře, pojištění proti krádeži zavazadla, pojištění proti krádeži automobilu a tak dále, a tak podobně. Milá paní, která ho měla na starosti, postupně byla milé méně a méně, až mu konečně řekla, že mu víc nabídnout nemůže, a ať si vybere, co chce, nebo ať jde pryč. Šel pryč, horu letáků, brožurek a různých leporel s informacemi jí tam nechal. Kapsu měl ovšem plnou cukrátek, která si tam zdarma nabral, a která byla důvodem jeho radosti. Hned jedno rozbalil a dal do pusy. Cumlaje se vydal do městské knihovny, kde si chtěl půjčit nejnovější počin známého lékaře. Na to, aby si knihu koupil, neměl peníze. Cestou se stavil u pítka a napil se. Bylo slunné léto.

 

Probudil se neznámo kde. To se mu stávalo často, pitky s přáteli mu nebyly cizí a rána na neznámých místech patřila do koloritu jeho dní. Tentokrát to ale bylo jiné: vůbec nic si nepamatoval. Věděl, že chtěl jít do knihovny, ale nikdy do ní nedošel. Pak už nevěděl nic.

Rozhlédl se kolem sebe a viděl, že je v místnosti. Docela obyčejná čtvercová místnost, ovšem bez oken a dveří, pokud mohl soudit podle mihotavého světla maličké žárovky ve stropě. Místnost byla prostě vybavena: dřevěný stůl, židle, skříň, postel, ve které ležel. "Co se děje? A kde to jsem?" Takové otázky se mu honily hlavou.

 

Vše je v pořádku! Cestou do knihovny upadl, zřejmě z toho horka, co bylo, a jedna starší paní jej vzala k sobě, aby ho ošetřila a aby nepřišel k další úhoně. Přišla se na něj podívat chvíli potom, co se probudil a když viděla, že nespí, pověděla mu, co se stalo, a dala mu sklenici s vodou. Ha! Taková hloupost, slunce a nedostatek tekutin, a kam až to může vést. Paní mu pověděla, že nemá okna, protože je chudá. Ale nevadí jí to, přes den stejně není doma a v noci je stejně tma, tak k čemu okno. Zvykla si na svou chudobu a i kvůli ní je vnímavá k cizímu neštěstí, a proto mu pomohla. Vyjádřil jí svou vděčnost a ona mu nabídla vývar z hovězích kostí, aby si doplnil důležité živiny. Řekl, že to po ní nemůže chtít, a že ani nemá peníze, aby jí to zaplatil, a že ji nechce obtěžovat. Ona řekla, že ji neobtěžuje, že peníze nechce, a že jí to zaplatí jinak.

 

Řekl, že dobře a polévku snědl rychle jako vlk, a že jí měl pořádnou porci. Byl hladový. Zeptal se jí, kolik je hodin, aby věděl, jak dlouho spal. Říkala, že je šest večer a že je dobře, že se zrovna probudil, alespoň mu může ukázat věnec, který vyrobila nějaká její kamarádka. Zeptal se jaký věnec. "No adventní, přece," zasmála se na něj a ukázala mu ho. Byl to prostý věnec z  jedlového chvojí se čtyřmi červenými svícemi. Zeptal se jí, proč má adventní věnec. "No jo, ale ta svíčka musí hořet!" zahulákala na něj, škrtla sirkou a zapálila jednu ze svíček. "Je první adventní neděle, chlapče, to se zapaluje svíčka na adventním věnci, aspoň mezi těmi, kteří slaví Vánoce po staru,  bez toho blbýho Klause, teda Santy Klause!" Koukal na ní jak vyvoraná myš. Vždyť bylo léto! Že by spal tak dlouho, až do adventu? To není možné.

 

Panika. Křik. Povyk. Úprk. Paní ho musela uklidňovat. Nakonec dostal heřmánek.

 

Omluvil se jí a řekl jí, že tomu prostě nemůže uvěřit. Ukázala mu výtisk novin s datem 2. 12. A mluvili tam o první advetní neděli. Takhle ztratit půl roku života! To asi musel pořádně upadnout. Nehledě na to, že mu propadl průkaz do knihovny, takže si knihu nepůjčí, ledaže by si prodloužil členství. Poprosil paní, jestli nemá ještě trochu toho vývaru. Bylo toho na něj moc. Řekla, že ano, ať si přidá, kolik chce. Jestli chce, může u ní bydlet, stejně nemá, kam by šel. Nájemní smlouva mu vypršela na konci srpna. Zeptal se, co za to bude chtít? Řekla, že nic, že aspoň bude mít společnost, což jí přijde vhod. A zeptala se ho, o čem se rád baví. Nevěděl. Tak si zahráli kanastu.

 

Bum! Tři králové.

 

Bum! Svátek práce.

 

Bum! dvacátý devátý březen 2014. Zapálil svíčku.

 

Bum! Hromnice 2017. Stará paní zemřela.

 

Bum! Druhý březen 2017. Zemřel i on, hlady. Uvařit si neuměl a zůstal úplně sám, ponížen, zneužit a bez nejmenšího tušení, co se stalo.

 

Na Benátky přišel soumrak a evangelista plakal.

---