Americká základna - Kapitola 18 - Následky článku

Následky článku

Ve čtvrtek 10. února 2005 vyšel výše uvedený rozhovor a o dva dny později se rozjela delegace, sestávající z několika hlav pomazaných, skupinky odborníků a spousty rádoby expertů, k základně v brdských lesích. Bylo snadné, aby tento spolek objevil to, co se skutečně skrývalo pod radarem. Celá základna byla detailně zmapována a politici byli velice překvapeni.

Premiér a dříve také ministr vnitra Stanislav Gross se nechal slyšet, že tzv. dolní základna bude muset být uzavřena a její prostory bude možno přebudovat na velký protiatomový kryt.

To současný president Václav Klaus, byvší, připomeňme, v době budování základny předsedou vlády, a tedy i hlavní postavou celé akce, měl jiný názor: Základna nám vytváří mezinárodní prestiž, a z toho důvodu musí vše zůstat tak, jak to je; jen je nutné celý stav legalizovat. Rozhodně nepovažuje za chybu, že byla základna vůbec postavena. O celém problému se vyjadřoval dávaje nepřímé signály, že se mu nelíbí vyjadřovat se na téma základny, jelikož mu to poškozuje hlavně jeho prestiž, o níž byl přesvědčen, že je ohromná.

To nejvýznamnější osoba celé přítomnostní aféry, ministr obrany Karel Kühnl, se v neděli 13.2. dostal do Otázek Václava Moravce na České televizi. Ve studiu byl sám a to po celou hodinu trvání diskuse, ostatní osobnosti do pořadu pouze vstupovali elektronickou cestou, nebyli-li zrovna hosty jiných televizních stanic. Zde uvádíme pouze několik úryvků z rozhovoru:

Václav Moravec: Vy jste ale na návštěvě v oné základně už byl a nic jste tam nenašel. Jakub Adamec tenkrát řekl, že jste nic neviděl, protože jste nic vidět nechtěl, a slíbil, že zveřejní důkazy o existenci takzvané dolní základny. Před třemi dny vyšel v Mladé Frontě onen rozhovor s Markem Spalotem a vy jste včera na druhý pokus dolní základnu objevili. Jak vyvrátíte tvrzení, že jste o její existenci věděli a rozhodli jste se ji přiznat až po zveřejnění fotografií, které nesporně dokazují, že dolní základna existuje?

Karel Kühnl: Já jsem o existenci dolní základny skutečně nevěděl a myslím, že o ní asi nevěděl ani žádný jiný člen vlády, ať už dřívější nebo současné. Ta základna byla skutečně dobře utajena a neměli o ní tušení ani pracovníci horní základny.

VM: Dobře, ale vy jste při své první návštěvě radarové základny v Brdech už měl informace o tom, že by nějaká dolní základna měla existovat. Proč jste ji tedy nehledal? Kdo vás tenkrát základnou vlastně provázel?

KK: Základnou nás v obou případech provázel její vrchní velitel, který, musím přiznat, ví o obou jejích částech. Já uznávávám, že jsem příliš nevěřil příběhu Jakuba Adamce.

VM: Ten příběh se ale nakonec ukázal jako pravdivý.

KK: To ano, ale ty dvě části základny jsou absolutně izolované právě proto, aby nikdo z horní základny nevěděl, že je dole ještě něco. My jsme byli i na střeše a vůbec nás nenapadlo, že takřka všude okolo jsou prostory náležící dolní základně. Přiznávám, že byla moje chyba, že jsme dolní základnu lépe nehledali.

(…)

VM: Co bude se základnou teď?

KK: Zahájili jsme jednání s americkou stranou. Osobně soudím, že základna musí být zrušena.

VM: A když bude zrušena, co s ní udělá česká vláda? Například premiér Stanislav Gross řekl, že by se dala využít jako kryt civilní obrany.

KK: I to by bylo možné, ale zatím je předběžné o tom mluvit, protože se ani neví, jestli se s americkou vládou nedohodneme například na nějakém společném využití radarové základny, aniž by se musela omezit její funkce ochrany území Spojených států.

*****

Bylo jasné, že se o Markově rozhovoru dozví i jeho rodiče. Kolem třetí hodiny v neděli 13.2. zazvonil Janu Mladohlavskému telefon. Byl to Jiří Spalot. Další den v osm hodin se o tom dověděl Marek.

V pondělí v deset dopoledne se Marek setkal s Jolanou na Černém Mostě.

,,Ráno mi volal pan Mladohlavský, že se mu ozvali moji rodičové,” řekl Marek po chvíli, ,,Bydlí v Mělníku, Fričova 4. Chtěl bych tam dneska zajet.”

,,A volals jim?”

,,Ne…”

,,Tak jim odpoledne zavolej, to bude lepší.”

,,Já nevim…”

,,Ale jo. Bude lepší, když se nejdřív uslyšíte. Neviděli jste se už tak dlouho, že ten den není zase takový rozdíl. A víš vůbec, kde to přesně je?”

,,Nevím. Máš asi pravdu.”

Jolana Marka přesvědčila. Těžko říct, které řešení by bylo lepší, ale Marek se rozhodl v sedm hodin večer zatelefonovat do Mělníka. Je pravda, že ani nevěděl, kdy jeho rodiče přichází domů. Pak se domluvili - zítra v pět budou oba doma.

Tak tedy dalšího dne, v úterý, vyrazil Marek na autobusové stanoviště u holešovického nádraží a odtud dojel na zastávku Mělník,,u hřiště, z níž pokračoval asi 400 metrů přímo na křižovatku s ulicí Fričovou, kde druhý domek patřil Spalotovým.

Marek zazvonil. Otevřel Jiří, jeho žena Kamila seděla v kuchyni u stolu. Když uslyšela zvonek, posadila se tam jsouc naplněna nervózním očekáváním. Jiří už s Markem chvíli mluvil po telefonu. Uvedl ho do domu. Marek se zul. Jiří byl zmaten. Začal hledat boty, co by mu dal. Našel je a dal je Markovi. Pak pokračovali.

,,Ahoj, mami,” řekl Marek vstoupiv do místnosti.

Kamila vstala od jídelního stolu a s nepopsatelným pocitem se vrhla k Markovi.

Když energie prvního setkání opadla, odebrala se Kamila ke sporáku a Marek s Jiřím se posadili ke stolu. Kamila sňala utěrku z buchty položené na sporáku, začala ji krájet a dokončivši krájení vyložila část buchet na veliký talíř. Pak vyndala ze skříňky sáček s moučkovým cukrem a sáhla do zásuvky pro sítko. Vzala cedníček do ruky a nabrala do něj cukr, jímž pak posypala buchty na talíři, jenž poté odnesla na stůl. Následně pomalu vyndala ze skříně tři půllitrové hrníčky na čaj a z připravené konvice je naplnila silným bylinkovým čajem. Takové měla ráda. I čaje pak odnesla na stůl a už že by se znovu posadila, jenže si na něco vzpomněla. Vrátila se k lince a vyndala ze skříňky tři bílé talířky. Položivši je na stůl se konečně usadila.

Potom, co Jiří Spalot přišel o práci, začal si hledat něco jiného k obživě a to nejen v okolí Hořepníka, ale i v okolí Mělníka, kde nedávno zdědil dům po svých rodičích. Nakonec se mu podařilo najít zaměstnání v Neratovicích, a tak se se ženou přestěhoval do Mělníka a dům v Hořepníku prodal. V Mělníce si pak našla práci dokonce i Kamila.

Marek se ještě večer vrátil k Adamcovým do Újezda, ale zítra už spal ve svém novém domově.