Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Špinavá zima

08. 12. 2012
0
0
922
Autor
tonas

tato drobná próza je již z některé ostravské zimy předchozí.Změnilo se toho taik málo, že je až do podrobností platná i nyní

Špinavá zima

Asi jste si všimli, že nejčastějším výrazem v mých aktuálních básničkách je povzdech z nekonečné zimy a touha po jaru. Zima lesů, polí, strání, vod a hlavně hor je půvabná. Městská zima je ubohá a ošklivá. Kdepak je bílá nádhera sněhových plání, špína je tu. Zlenivělí obyvatele betonových krychlí vyhazují, stejně jako ve středověku, část svých zbytků přímo z oken. Přehrabovači odpadků nechají všechno, co při jejich pochybné činnosti vypadne z kontejnerů, být. Vítr to zvedá a roznáší po sídlišti. Silonové sáčky a tašky visí na stromech. Na cestách leží břečka, ve kterou se rozložil sníh leptaný solankou. Na chodnících skřípe jakási drť, snad škvára. Člověk jako by šlapal celou zimu v popelnici. Posyp začíná s prvními mrazíky a poprašky sněhu. Podle potřeby se to jen doplňuje a pak smetá až někdy v půli jara. Na úklid v době, kdy už neklouže, nejsou peníze. Ucpává to kanály a dostává se to společně se solí do bot. Šlapeme v tom skoro půl roku. Dýcháme to, když je sucho a škvárosolný jedovatý prach se zvedá každým závanem a nese městem.

Naši páni na obvodech i na magistrátu jezdívají při každé příležitosti do zemí západních. Platí to obec, tak proč si neužít. Kdyby měli zájem a dívali se kolem, věděli by, že tam je ve městech čisto i v zimě.

Třeba v Bavořích má každý dům domovníka, jehož autorita přesahuje autoritu zbytečného městského policajta u nás. Ten je zárukou mimo jiné i toho, že posyp (oni mají bílou drť) leží na cestě jen v čase nezbytně nutném. Domovník sype a vzápětí, jen co se dá, zametá a uklízí posyp zpátky do zvláštních beden, které jsou tam k tomu účelu pro všechna náledí po celou zimu. Je mi jasné, proč tento racionální systém není zaveden i u nás. Především proto, že ani ty největší paneláky, obývané tisíci lidmi, nemají nikoho, kdo by tam jménem majitele pečoval o každodenní pořádek.

Dnes je venku přesně ten jedovatý ušmudlaný den, pro který si kladu otázku, nechovám-li se lehkovážně ke svému zdraví, pobývaje v té otrávené psotě polovinu roku. (Někteří tu jsou, bože ochraňuj, rok celý.) Když jsou zdravotní rizika na stupni tři na celém území státu, v Ostravě je to 33.

Kdesi jsem slyšel seriozní lidi, že stav půdy i ovzduší je v Ostravě a okolí nápadně podoben stavu v přímé blízkosti činných sopek. Prý se tu nedaří ani otužilým kanadským pichlavým smrkům, pravil jeden machr na stromy. Pokoušejí se tu sadit borovičky z Kamčatky, které se dokáží uchytit i pod jícny vybuchujících kráterů. Možná, že by bylo ještě lepší vysadit tu s tou zeleni i nějakého Homo vulkanis, člověka jedu odolného.

Na konec jen jednu poznámku: nebylo by vhodné hledět si údržby chodníků a cest už proto, že zátěž našeho životního prostředí z nerozumné minulosti už sama o sobě nám dává jak se patří (či spíše nepatří) do těla.

 


 

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru