Americká základna - Kapitola 19 - Počátek návratu

 

Počátek návratu

 

Nyní se musíme vrátit k Jakubovi a Karlovi, protože oni také celý ten týden nezaháleli.

Přespali v Oklahoma City a ve středu 9.2. vyjeli autobusem do Amarilla, kde přestoupili na vlak do coloradské metropole Denveru, kde po třech hodinách přestupu nastoupili na noční vlak do Salt Lake City a po sedmihodinové cestě zde počkali na vlak odjíždějící o půl jedné na Portland. Tady přespali a 11.2. urazili posledních 130 kilometrů své cesty do Aberdeenu. Zde měli přespávat po sedm nocí.

Jakub ale přišev do hotelu chtěl ubytování jen na jednu noc. První den si trochu prošel Aberdeen a upevnil svůj názor, že tady celý týden žít nechce. Už mu dost vadila americká města. Další den ráno tak s Karlem zamířil na autobusové nádraží.

Rozhodl se odjet do obce Fairholme v severní části národního parku Olympus. Zde si chlapci pronajali pokoj na čtyři noci, aby ve středu odjeli zase zpátky do města. V pátek 18. února brzy ráno se vydali autobusem do Westportu.

 

Krátce po poledni se u kostela objevil docela nevýrazný člověk. Podobných se tady vyskytlo již několik, ale jen tento zamířil k chlapcům.

[,,V Rusku by mělo být krásně," řekl muž přistoupiv k nim.

,,To je dobře," odpověděl mu Jakub.

,,Pojďte se mnou."]

Všichni zamířili k přístavu a chlapci se začali rozmýšlet, u jaké lodi skončí.

Nikdo nečekal, že by to plavidlo, na němž mají strávit několik dní, bylo nějakou výstavní luxusní jachtou, ale doševše k té záhadné bárce se stejně docela lekli.

,,Ještě nevíme, jaký to má motor,” prohodil Jakub česky.

Všichni nastoupili na loďku. Byla docela prostorná.

[,,Obvykle toho vezu mnohem víc, ale to bychom se sem nevešli," řekl Anatolyj, ,,Udělejte si tu pohodlí, dorazíme příští sobotu."]

 

V plavidle bylo docela příjemně do chvíle, kdy Anatolyj asi po čtyřiceti minutách začal startovat motor. Plavidlo se začalo otřásat, div se nerozpadlo. Slova slyšet nebylo, aby nadávati nešlo. Loď se nepohybovala, nebo to aspoň cítit nebylo.

Pak se opravdu pohli. Randál se trochu utlumil a bylo cítit otáčení se ven z kotviště. Pak přišel Anatolyj a prohlásil:

[,,Tak pojďte nahoru, přece tu nebudete sedět celou cestu!"]

Chtělo to stále dost silný hlas, protože bez něj by nebylo rozumět vůbec nic.

Po chvíli země vzadu úplně zmizela a začala dlouhá plavba širým mořem. Kolem souostroví Aleuty, jižních cípů poloostrova Kamčatka a ostrova Sachalin dorazili nakonec v onu sobotu 26. února krátce před polednem do města Vladivostok, bydliště Anatolyjova. Po týdnu na jeho bárce, která nakonec tu cestu opět zvládla, rádi přijali pozvání na den a noc v jeho domě. Jejich vlak měl jet druhý den v jednu.

---