Domov 14.díl

Domov  14.díl

Trochu se uklidnili a Naruto se  rozhlédl po pokoji jen, aby se nemusel dívat na krev, která zůstala na podlaze. Sasuke mezitím došel do sesterny, kde poprosil o nějaký hadr, aby po sobě ten nepořádek mohl uklidit. Neslyšně vešel dovnitř a našel Naruta opřeného o okno a ještě pořád měl potíže se podívat na podlahu, aby mu nebylo špatně. Sasuke rychlím tahem krev setřel a odnesl nasáklí hadr vymáchat do umyvadla a pak uklidil do kýble, kde si ho předtím půjčil. Hned se vrátil a viděl Naruta jak se chystá jít blíž k lůžku, kde ležel strýc Kakashi.

Do pokoje svítilo sluníčko a kreslilo po stěnách duhové obrazce, které se odráželi od cédéček ve stojanu hned vedle televize. Kousek dál byla větší šatní skříň, kde vyselo erární pyžamo a župan myší barvy. Sasukemu blesklo hlavou, že za celou dobu co chodí navštěvovat strýčka mu nepřinesli ani nic na sebe, kdyby se náhodou probudil a když doktor řekl, že to vypadá nadějně o to víc by se měli starat o jeho pohodlí. Kývnul na Naruta a ukázal na skoro prázdnou skříň, hned se dohodli, že příště musí donést strýčkovi oblečení a něco na čtení, protože i kdyby se probral ještě si v nemocnici poleží. Naruto obešel menší stolek, na kterém byla váza s umělými Karafiáty a vyhnul se dvou křesílkům, které už z dálky vypadali, že se v nich pohodlně sedí. Posledních pár kroků ho dělilo od lůžka a tak je udělal, pak zvedl ruku a pomalu odsouval zástěnu, která kryla postel. Sasuke rychle přispěchal vedle Naruta a oba utkvěli pohledem na tak známé tváři, která vypadala, že jen spí a každou chvíli se probudí. Sasuke vzal Naruta kolem ramen a ten to nevydržel a rozplakal se, jeho horké slzy se kutálely po tváři a dopadali na Kakashiho ruku. Nevydržel se dívat na strýčka jak tam  jen tak leží a víc se přimáčkl na Sasukeho hruď, ale dívat se nemohl. Sasuke měl za chvilku tričko mokré, ale vůbec mu to nevadilo a obejmul vystrašeného Naruta a uklidňoval ho ve svém náručí.

„Pššš to bude dobré, uvidíš, že se brzo vzbudí a bude rád, až nás uvidí.“ Šeptal mu do ucha konejšivá slova, až se slzy zastavily a Naruto se mu podíval do očí, v kterých spatřil takovou jistotu, že mu to dodalo novou energii a přes uplakaný obličej se na Sasukeho usmál. „No vidíš tak se mi to líbí.“ Taky se usmál a hřbetem ruky otřel posledních pár zasychajících slz z Narutova obličeje. Naruto si přisedl na okraj postele a chytl strýčka za ruku, která se mu mírně chvěla. Takto spočinul pár minut a už se chtěl zvednout, když ho strýčkova dlaň sevřela a nechtěla povolit pevný stisk a větu co zanikla v tichu pokoje. „Mám vás rád Naruto a Sasuke.“ Rty se Kakashimu zvlnili do úsměvu, ale Narutovu ruku nepustil stále ji svíral jako nějakou jistotu, že je u něj v pokoji. Narutovi nezbývalo nic jiného než s otevřenou pusou a údivem v očích čekat na posteli, až se Sasuke vrátí s doktorem, pro kterého rovnou běžel. Cestou na ošetřovnu se Sasuke skoro dvakrát přerazil a zadýchaný vletěl doktorovi do ordinace . „Honem pane doktore strýček se asi probouzí!“ Vyhrkl ze sebe a už byl na cestě zpátky do pokoje číslo osm. Doktor se snažil udržet krok, ale stejně doběhl až za delší dobu. Vletěl do pokoje a zkontroloval životní funkce a změřil Kakashimu tlak. Pomohl Narutovi vyprostit ruku ze strýcova pevného stisku. „Tak co se děje, vzbudí se?“ Ptal se nedočkavě Sasuke a Naruto jen přikyvoval. Doktor si nebyl stoprocentně jist a tak dlouho otálel s odpovědí a ještě si poslechl tlukot Kakashiho srdce a posvítil mu do očí jestli zorničky reagují. Oba kluci to tísnivé ticho nechtěli poslouchat a doktor ještě stále mlčel jako vrba.