Vánoční

Bylo něco před půlnoci. Na okně se mrazem vytvořil obrys květiny a venku hustě sněžilo. Nemohla jsem spát, v televizi nic nebylo a bolel mě žaludek. Strčila jsem hlavu pod peřinu. Pak jsem uslyšela tiché otevírání dveří.

Černý kabát, střapaté jemné vlasy a záblesk očí s kontaktními čočkami. Díval se na mě a usmíval se. Vlastně mi připomínal někoho, koho jsem jednou milovala. A možná jsem mu tehdy zapoměla vzít klíče.

Chtěla jsem vstát a poslat ho pryč. Nechtěla jsem ho vidět, nechtěla jsem ať on vidí mě. Pořád si mě tak chtivě prohlížel. Přišel ke mě, pohladil mi vlasy a prsty přejel po čele.

„Máš cukroví?“ zeptal se trochu hloupě a já kývnutím hlavy ukázala na jídelní stůl, kde stála skleněnná mísa s vanilkovými rohlíčky, kokosky a čokoládovými ůly.

Šel ke stolu a začal ho cpát do pusy. Některé kousky si strkal i do kapes. Asi dlouho nejedl, napadlo mě a modlla se aby nešel do ledničky a nesnědl mi bramborový salát a řízek. Smutně jsem se dívala na prázdnou mísu.

„Víc nemáš? Víš, že jsem vždy miloval tvé cukroví“ podíval se na mě lehce vyčítavě. Chystala jsem se něco říct, ale nakonec jsem se raději rozhodla mlčet.

Šel k oknu, otevřel jej a kývnul. Nechápala jsem celou tuto podivnou návštěvu.

„Ještě není po půlnoci. A bylo by neslušné ti nedat dárek, když už jsem tady.“

Slyšela jsem zase otevírat dveře. Vešla žena. Dlouhé blonďaté vlasy, tmavé obočí, rudé rty. Atypický obličej. Moje vysněná.

„Tak se tady mějte..Veselé Vánoce.“