KMADismus

Prý píšu příliš negativisticky, tak jsem se rozhodl, že zkusím napsat i nějakou optimistickou věc. Začnu tím, že vám sdělím nevyvratitelnou pravdu, a sice že na průjem je nejlepší běh. Tedy ne že by přímo pomohl zbavit se průjmu, je to však ta nejbezpečnější a nejrozumnější věc, jakou v tu chvíli můžete udělat. A když to stihnete na záchod, je to potom důvod k radosti.

Ne, vážně, optimistické povídky mi jdou ještě hůře než ty negativistické (a mezi námi – to už je co říct). Na vše totiž pohlížím z jiného úhlu než ostatní lidé. Tak kupříkladu jsou někteří lidé zdrceni z toho, že Václav Havel, budiž mu boeing lehký, nepřišel na pohřeb Martina Jirouse. Když to ale vezmu kolem a kolem, Martin Jirous přeci také nepřišel na Havlův pohřeb… Haha.

Tohle je žumpa humoru, přátelé. Veřejný soupis všech špatných a nepovedených vtipů, které se mi navíc nepodařilo dostat do nějaké smysluplné podoby. Vím, že to jsou sračky, vím, že se nezasmějete, vím, že si ťukáte na čelo a říkáte si, co tímhle sakra autor chce říct. Nechce tím říct nic, blbci. Chci vás jenom trápit, chci napsat co nejhorší literární útvar, chci vás seznámit s uměleckým směrem, který se jmenuje kmadismus.

Tento směr umožňuje lidem s hudebním hluchem skládat melodie, umožňuje prasatům malovat obrazy a syslovi123 psát povídky.

Když jsem začal šířit myšlenku kmadismu, zjistil jsem, že téměř každý rád tvoří, jen o tom třeba ještě neví.

Zkuste se nad světem zamyslet kmadisticky a zjistíte, že celý vesmír v každém okamžiku rozhoduje o tom, zda dostaneme chuť na pomeranč či nikoliv.