KAREL MARTELL

KAREL MARTELL

688-741 n.l., Majordomus francké říše a pán Francie, nemanželský syn Pipina Mladšího a jeho šlechtické souložnice Alpaidy.

Nastává soumrak. Zesláblé tělo starce chvěje se v záchvatu zimnice. To se nejmocnější z mocných, znovusjednotitel říše Karel později řečený Martell, „subregulus“ a nastolitel pořádku připravuje na věčný spánek. Co bylo dosaženo bylo ještě nutné zajistit. Toto ve své poslední promluvě pronesl k synům.

   „Přistupte blíž mí milí, mám už slabý hlas. Odcházím na věčnost, ale než zavřu oči, chci vědět, že další budoucnost mého díla je zajištěna. Proto jsem takto rozhodl. Ty Karlomane i ty Pippine, rozdělte sobě říši a vládněte moudře a silně, tak jako já vládl.

    Tobě Grifo budiž dáno žíti na svých panstvích. I já byl pouhým panchartem, jako ty, a macecha Plectruda těžce mne trýznila, jenže bůh jinak tomu chtěl a těžký stín dolehl na krále Merovejské, mne pak vyzdvihl, bych pravý řád věcí nastolil, nepřátele říše si podrobil, šířil slávu křesťanství a dal zemi francké novou dynastii. Na vás toho zůstalo ještě mnoho, co musíte vykonat. Mé dílo podržte a dokonejte pro věčnou slávu mou i vaši.“

  V pokoji umírajícího se rozhostilo ticho a zamlklí synové v domnění, že churavý otec usnul, začali se hotoviti k odchodu. Náhle se však staroch vzepjal, tak že se skoro posadil a chroptíce zřetelně již z posledních sil toto jim ještě pověděl.

  „Ale toho se bojím, že mýlím se snad. Vždyť hrdý Řím, kdysi tak mocný, krásný, velkolepý a bohatý už tolikrát popleněn byl, že spíše vesnicí než pupkem světa by měl slouti. Co zbylo z činů velkých císařů, než žalostné rozvaliny pokryté travou? Jen mlhavá vzpomínka na dávnou velikost.

    Co zůstane z mého díla za  sto či dvěstě let? Kdo v úctě bude mít mé jméno, před kterým se v posvátné hrůze třásly kmeny odbojných Sasů i bezbožní Saracéni? Jak bláhové je...“

Qviersy

   Chtěl mluvit ještě dále, ale palčivá bolest a chlad se rozlili po jeho těle, jakoby čísi studená ruka sevřela jeho srdce. Zasténal a zvedl ruku. Snad se zoufale snažil něčeho přidržet. Alespoň ještě na chvíli, než bude vtažen do hlubin nebytí. Pak jeho vychrtlé stařecké tělo se skácelo na znak.

    Tak skonal onen muž 22. října léta páně 741 v Qviersy.