Ježíš, komunisti a elektrický svíčky

Vánoce jsem nikdy neměl rád. Možná naposledy jako dítě, ale myslím, že ani tehdy ne. Ostatně když měl někdo takovou matku jako já, musel zákonitě nesnášet jakýkoliv svátky. Zdobit stromek se zakomplexovanou hysterkou která neměla už deset let chlapa bylo na lidský síly. Dokonce i pro dítě.

Je to náročný tvářit se celej den tak pozitivně. Člověk na to musí být buď zhulenej, nebo mít fakt nabráno aby to zvládnul. Usmívat se na lidi který nemá rád, posílat jim přání oslizlá žvástama o štěstí. Nadšeně trpět doma návštěvy členů rodiny, který jinak člověk celej rok nevidí, a vlastně by mu nevadilo ani kdyby je neviděl několik dalších let. Tvářit se radostně. Nadšeně. Mile. Kurva mile! 

Ve skutečnosti by přitom chtěl říct úplně něco jinýho. Třeba všechny poslat do prdele. Je mi blbě. Mám kocovinu. Jsem přežranej sladkejma sračkama který mi nabízej na každým rohu. Gumovej úsměv číslo 485. No to víš že přeju i tobě. Zvratky v krku jsou nakyslý. Dva panáky vodky na výplach. A za to všechno přitom můžou křesťani, který vymysleli ty zkurvený Vánoce. 

Seru na to co si kdo myslí. Třeba mě zavřou. Ale nic to nemění na tom, že cikán je cikán, negr bude taky vždycky jenom negr a pozitivní diskriminace ženskejch, jednonohejch i kreténů je blbost. A největší buzny světa jsou křesťani. Partička, která je schopná ve jménu Božím podřezávat krky muslimům a zneužívat malý děti v zákristii. Ale nejedou v tom sami. Jiný to dělaj pro Alláha, Kim Čong Una, případně prostě jenom pro prachy nebo rozkoš. Maj pracky vod krve, jenom my vo tom nesmíme mluvit, protože to je nekorektní. To se v demokracii nedělá. 

A já kvůli těm největším buznám musím slavit Vánoce. Nevím proč. Seru jim na jejich Ježíše. Sral jsem na něj už jako dítě a to jsem o původu Vánoc věděl maximálně to, že dárky nám nosí soudruh Mrazík vodněkud ze Sibiře. Přišlo mi to vždycky jako úplná kravina, ale s komunistama nemělo smysl se hádat. Víra je dogma. A dogma je svinstvo ať se týká vítězství proletariátu, tržní ekonomiky nebo Ježíše. 

V lednici jsem našel lahev bílého a dozdil jí dvěma panáky pastisu. Dostatečně otupělej jsem začal odpovídat na SMS. I já vám přeju krásné svátky. I já Vám přeju krásný zkurvený Svátky. Zkurvený a veselý.  

Naše rodina nezažila nikdy nic dobrýho ani od křesťanů, ani od komunistů. V 17. století kvůli náboženským válkám odešla s holou prdelí do zavšivenýho Polska, kde překlepala pár staletí, aby se stejně chudá mohla zase vrátit zpátky. Posílená o geny několika národností a historickou zkušenost. Holá prdel zůstane zase jenom holou, i kdybyste předtím měli pět šlechtickejch titulů. V roce 1948 kvůli dalším dogmatikům přišla o to zbylý málo  co si přinesla s sebou z exilu a pak už měla vždycky jenom hovno. Což rozhodně nijak neupevnilo její postoj k Vánocům ani Mrazíkovi. 

Když jsem pak v prosinci 1983 zapálil vánoční stromek politika v tom ale nebyla. Spíš omyl desetiletýho kluka, dostatečně nasranýho na svět kolem. Imperialistická Amerika byla komplet elektrifikovaná, a my zdobili stromek postaru voskovejma svíčkama. Copak byla moje chyba, že komunisti nebyli schopný plnit plán a ty elektrický z východního Německa nebyly k dostání?  

Hysterie mojí matky tehdy nabrala absolutního vrcholu. Velitel hasičů byl celkem v klidu, poldové taky. Hysterka šílela, barák ale přežil a já si asi tak tejden nesednul na prdel. V tu chvíli jsem pochopil, že svátky klidu a míru jsou iluze. Pak přišla revoluce a s ní i elektrický svíčky. Od tý doby jsem už žádnej strom nepodpálil. Škoda. Hořel pěkně.