Domov 15.díl

Domov

15.díl

Doktor zkontroloval všechny životni funkce Kakashiho a podíval se na kluky, kteří nedočkavě přešlapovali na místě a Naruto si kousal nehty, protože byl hodně nervózní. Doktor si odkašlal a pak teprve odpověděl. „Je na dobré cestě, ale ještě to nějaký čas potrvá než se vzbudí. To co se tady stalo, bylo  z jeho podvědomí, vůbec neví, že něco udělal. Jak bych vám to vysvětlil. Vašemu strýci se zdál něco jako sen, který se dostal na povrch a k vám dolehli útržky snění.“

Podal doktor vyčerpávající odpověď a otřel si orosené čelo. „Pro dnešek už by jste měli jít, ale zase přijďte je vidět, že na něj působíte jako lék, který až doteď postrádal.“ Oba vyšli z pokoje a pokračovali až ven před nemocnici. Naruto se vrhl na Sasukeho a začal nahlas křičet jako by měl nějaký záchvat. „Proč zrovna on? Měl jsem to být já to jenom kvůli mně ho přejelo auto!“ Celou dobu bušil pěstmi do Sasukeho hrudi a po obličeji se mu skutálela jedna smutná slza. Za chvíli se zklidnil a svěsil ruce podél těla a pohled sklopil k zemi. Venku se začínalo smrákat a Naruto se rozešel loudavým krokem dál od nemocnice. Ještě se podíval za sebe jestli jde Sasuke za ním, ale nikde ho nezahlédl. Naruto se podíval směrem, kde se rozléhal potemnělí park a  ještě zahlédl, jak Sasuke mizí za brankou mezi husté stromy. Dlouho se nerozmýšlel a vydal se po jeho stopách do parku, i když věděl co ho čeká pokud narazí na rváčskou partu, ale zase nechtěl nechat bratrance na pospas a co kdyby se ztratil, to by taky nemusel vůbec přežít, strach se dal na ústup a Naruto začal logicky uvažovat, na kterém rozcestí se mohl dát, určitě si vybral špatnou cestou.

Sasuke chvíli přemýšlel jak by mohl donutit Naruta, aby  mu prozradil, proč se bojí chodit do parku po setmění. Pohledem zavadil o otevřená vrata do parku, sám se rozhodl během pár vteřin, že bude nejlepší, když se vydá do parku a jestli se v Narutovi nespletl půjde za ním. Před sebou viděl klikatou cestičku, která vedla neznámo kam, ale stejně se po ní vydal s naději, že Naruto je mu v patách a jako vždy ho z toho dostane. Čím byl dál od branky, měl takové tušení, že ho někdo sleduje, ale rozhodně to nebyl jeho bratranec. Nakonec odbočil z široké cesty na ušlapanou stezku, která vedla kamsi do houští, ale zřejmě se jednalo o zkratku přes celý rozlehlý park pomyslel si Sasuke a v klidu na ní odbočil. Po chvíli se stezka změnila jen v ušlapanou trávu, která končila v zarostlém keři a dál nevedla. Vrátil se trochu zpátky a našel trochu jinou cestu a tak si řekl půjdu po ní, někde končit musí v nejhorším se někoho zeptám na cestu. Docela se mu ulevilo, když se s cesty stal dlážděný chodníček a tak si vyšlapoval jako na klidné večerní procházce. Chodníček se stáčel do zatáčky a za ní bylo rozcestí do tří stran. Docela ho zmátlo jak může být v parku tolik cest, ale pak si vzpomněl, že Naruto mu říkal o spletitých cestách v parku, kterými se dá dostat z jednoho konce města na druhý, protože park je přesně uprostřed města a odtud se dá dostat kamkoliv si zamanete. Takhle věta co řekl Naruto doma mu duněla v hlavě jako ozvěna a ještě ke všemu ho začínali bolet nohy z dlouhé chůze. Rozhlédl se okolo sebe, ale žádná lavička nebyla v dohlednu, až v zadu mezi stromy vyčuhoval pařez snad od staletého dubu. Vydal se tím směrem a za chvilku si pohodově sedl a nohy natáhl před sebe. V zádech cítil, že ho celou dobu někdo pozoruje a tak byl ve střehu, kdykoli připraven se bránit. Ještě víc se rozvalil na pařezu, aby si každý myslel, že je snadná kořist, ale přitom věděl, že proti němu nikdo s těch co cítí v zádech nemá šanci, protože z nich vycítil strach.