Noc a den

A slyšel jsem učenného astronoma
jak nám přes staletí vykládá
že pouhým okem pozoroval
na obloze
hrstku hvězd
které byly těsně vedle sebe
a jak se díval pořád hloub a hloub
bylo jich tam víc a víc

s nekonečným počtem namačkaných hvězd
v miliardách Mlěčných drah a mlhovin
Z čehož tak usuzovat
že v těch nekonečných dálavách
musí být místo
MUSÍ být místo
kde všechno je světlo
a že světlo z toho místa tam vysoko
kde všechno je světlo
se k nám zatím nedostalo
což je důvod proč tu ještě máme Noc

Až ale nakonec to světlo dorazí
až se nakonec dostane až sem
ta část dne které teď říkáme Noc
bude mít bílou oblohu
a budou na ní malé černé tečky
malé černé díry tam
kde kdysi byly hvězdy

A potom na tom symbolickém
a tak poetickém místě
které bude patřit nám
budou z nás naše vlastní věrné stíny
a svítit budem sami sobě
na zemi zapadajícího slunce