Americká základna - Kapitola 21 - Kontrasty zemí významných

Kontrasty zemí významných

Z vladivostockého nádraží jezdí vlaky na Moskvu obvykle úplně přesně a výjimkou nebyla ani neděle 27. února 2005.

Osmidenní cesta jižní Sibiří a Východoevropskou rovinou byla nejzajímavějším úsekem Jakubova putování po světě. Ruská města tak, jak je viděli z vlaku, nebyla o nic přitažlivější než města americká, ale energie sibiřské pustiny pronikala i do toho vlaku a cesta ubíhala o moc rychleji, než by se čekalo. K tomu pomáhal i fakt, že se Jakub s Karlem tak dlouho neviděli.

Příští neděli, 6. března, dorazili v devět hodin ráno na jedno z četných moskevských nádraží. Vlak na Prahu odjížděl až v deset večer z nádraží Běloruského, takže měli celý den na prohlídku města. Města, které se díky Ivanu IV. Hroznému stalo v 16. století centrem východního křesťanství. Města hlavního pro největší stát dnešního světa. Města, kde se kombinuje velmi stará historie s mnohdy dosti nepříjemnou historií dvacátého století. Při odjezdu vlaku už však byl Jakub rád, že město opouští. Ale ne proto, že by už v celé Moskvě nebylo co k vidění; spíše proto, že už konečně směřoval přímo k Praze. Již jenom den a půl dělil bratry od domova.

*****

Jakub už dávno před svým příjezdem věděl, že se stalo něco zajímavého, ale Jolana s Markem mu podali jen kusé informace a Jakub už základnu docela přestal řešit.

Dorazivše na hlavní nádraží v Praze, byli oba dosti překvapeni, když uviděli, jak velká skupina lidí na ně čeká. Byla zde Jolana Kandertová, Marek, Jiří a Kamila Spalotovi a samozřejmě Jan, Milada i Viktor Adamcovi. Když všichni zamířili k Adamcovic domovu, náš příběh se pomalu začal uzavírat.

Karel už dokázal něco málo česky promluvit, ale stále si česky příliš nepopovídal, s čímž měli problém ti, kteří se ve škole učili ještě ruštinu, tedy kromě Jiřího a pochopitelně i Jolany. Nakonec by se na tom ale trochu dobrého našlo, protože když se anglicky nemohl dorozumět s nikým z rodiny mimo Jakuba, naučil se mluvit česky docela rychle.

Celý den bylo o čem hovořit, až nastal pozdní večer a už se nedalo nikam dostat, protože nejezdily denní autobusy a Újezd se stal zcela odříznutým od okolí. Druhý den ráno se však Spalotovi, Adamcovi i Jolana rozjeli do práce. Jolana se již nemusela skrývat. Naopak teď byla známá, práce jí byla nabídnuta docela rychle a získala i pěkný byt v Podolí. Také začala psát o své práci na základně a pro totéž se rozhodl i Jakub. Dohodli se, že příběh zpracují do dvou značně rozdílně zaměřených děl a až bude hotovo, vydají obě současně. Nebylo pochyb, že se jejich knihy budou dobře prodávat. Zvlášť, když zatím budou všichni odmítat rozhovory.