Zbabělci

jsme zbabělci,

po nocích tajně pokuřujem

jednu, druhou...

my totiž nebojujem,

my černou tuhou

kreslíme po chodnících,

čemu věříme

a berem po tisících,

aniž tušíme,

že...

jsme zbabělci,

stokrát se ohánět silnými slovy,

stokrát zpívat vítěznou,

na kulatýh věcech hledat rohy

a bít do nich pěstí železnou,

jen tlout a nic jiného,

nic víc už neumíme,

vidět svět jak Bíločerného,

když pravdu otočíme,

že...

jsme zbabělci,

a z boje utíkáme

a není na světě hrdinů!

jen špínu známe,

ceníme si raděj zločinu,

co obtáneš tužkou

a vzkřikneš „umění!“

a kýč je ti družkou,

to už se nezmění,

že...

jsme zbabělci,

nikdy už nebude líp,

naposled vůni tabáku vdechnout,

za poslední látky cíp

zatáhnout a zdechnout

a rozhlédnem-li se kolem dokola,

zmizí svět,

zbyde z něj pouhá mrtvola

co rozhodně hned,

že...

jsme zbabělci

---