Americká základna - Kapitola 22 - Závěr

Závěr

O Jakubových schopnostech se po vydání jeho publikace dovědělo mnoho lidí, protože se tam o nich otevřeně zmiňoval, ale on tyto dotyčné příliš neřešil a svou vyjímečnost i dosti zlehčoval. Neměl moc rád doktory, ale jednou přece s jedním takovým promluvil. Byl to člověk znalý a o podobných věcech slyšel; řekl mu, že se tyto schopnosti občas objevují u dětí, avšak po určité době zmizí a člověk je pak docela normální. Jakub s tím doktorem nemluvil dlouho, ale přesto mu věřil, že má dobrý důvod mít názor, jaký má; a i tak ho doktorova slova spíše přiměla k tomu, aby věřil, že jeho se zmiňované jevy týkat nebudou a on tomu pomůže. Uvnitř si tím ale nebyl jist a z toho všeho vyplynulo, že než od lékaře odešel, řekl mu:

,,Uvidíme.”

Nakonec dal čas za pravdu Jakubovi. Klidně byste ho za třicet let mohli vidět, jak baví sebe a své děti tím, jak řídí auto ze zadního sedadla a krájí zeleninu zatímco sedí v křesle na druhé straně mísnosti.

Ostatní si také vedli na svobodě lépe než na základně. A to i propuštěné ,,objekty”, kterým Jakub s Markem i dalšími přáteli aktivně pomáhal. Později také dával pozor, aby se podobné věci nemohly tak lehce opakovat, jenže kvůli tomu byl často pryč, a tak toho nechal. Zprvu dělal jen málo aktivního šéfa a když zjistil, že v tom případě již svým dobře vyučeným podřízeným není moc platný, rozhodl se své místo opustit, aby se o něm nevedly řeči, že káže a nepracuje. Tak si našel zaměstnání docela normální, ale jemu stačilo, že ho bavilo a bylo i dobře placené.

V Čechách se skoro nic nezměnilo. Češi zůstali Čechy a politici politiky; a ani nemusíme dlouho rozvažovat, jak se chová běžný český politik. Některé věci třeba změnu potřebují a občas k ní i dojde, ale většinou je lepší, když se věci nemění, protože změna jenom pro změnu je vždycky záporného výsledného efektu.