Domov 16.díl

Domov

16.díl

Trochu si poposedl na pařezu a do ruky vzal hrst listí a větviček, až to zašustilo a zapraskalo v jinak klidném parku. V ruce si nechal jednu suchou větvičku a začal jí lámat na kousky, až z ní zbyl jen prach jak jí rozdrtil v dlani. Po chvíli Sasuke uslyšel nějaký zvuk,  někdo šlapal v listí směrem k němu a rozhodně jich bylo víc. „Ale, ale copak to tu máme? Kisame, Deidaro, Sasori pojďte se podívat na dnešní úlovek.“ Volal na své společníky z party. Hned přiběhli jako hlídací psi věrní svému pánovi. „Co ode mě chcete?“ Zeptal se Sasuke drsně a i když seděl na pařezu podíval se na ně z vrchu s nic neříkajícím obličejem. Bylo těžké odhadnout zda by jim Sasuke mohl něco udělat, ale Pein se jen tak někoho nezalekne. „Vstoupil jsi na naše území, tak koukej zaplatit, za volný a bezpečný průchod parkem!“

Pein se ušklíbnul a naznačil ostatním, aby trochu přitvrdili a tím donutili Sasuke zaplatit. Kisame už napřahoval ruku v pěst, ale Sasuke se v klidu vyhnul ráně jako by předem věděl, že na něj chce zaútočit. Sasori našlapoval potichu na suchém listí a snažil se neupoutat na sebe pozornost a chtěl Sasukeho ze zadu omráčit ránou do hlavy, už předtím sebral silný klacek, který teď držel v rukou a byl čím dál blíž své kořisti. Měl znovu štěstí, že jeho očí vidí vše a tak stihl včas vstát z pařezu, na který vteřinu po tom dopadl silný klacek až to zadunělo. Docházela mu trpělivost, než se stihli ostatní vzpamatovat, tak jednoho po druhém likvidoval svými kopy a pěstmi, kterým se prostě nemohli vyhnout. Pein ležel skroucený na zemi a držel si zlomenou ruku mimo dosah Sasukeho ran, když mu jí lámal bylo slyšet zapraskání kostí, už teď litoval, že narazili zrovna na tak zkušeného bojovníka.  Sasuke přikleknul k Deidarovi, který jako jediný nebyl mimo a byl schopen komunikovat. Prohlédl si jeho zranění a pak se ušklíbl nad těmi ubožáky co loupili v parku. „Jak se odsud dostanu?“ Deidarovi chvíli trvalo než pochopil na co se ho ptal a tak bylo chvíli ticho mimo pár bolestných výkřiků bolesti od ostatních. Sasuke chtěl co nejdřív odejít  a tak ho chytil za límec a vytáhl na nohy, poté mu pohlédl do očí. Deidara se přikrčil a oklepal, snažil se vykoktat odpověď. „Půjdeš třicett met..ru tam tím směrem aaa narazíš na chodníček pak pak se dej do pravaa.“ Přeskakoval mu hlas a ještě byl schopný ukázat Sasukemu správný směr kudy má jít. Pak ho Sasuke odhodil do křoví a snažil se najít chodníček, ale moc se mu to nedařilo. Dnes měl opravdu velké štěstí, protože po pár metrech potkal ustrašeného Naruta.  „Tak mě veď domů, tady už se ti nic nestane.“ Naruto jen přikývl a rychlím krokem pospíchal, jen aby byl co nejdřív pryč z parku, v kterém za tu chvíli již panovala tma. To ho nakoplo ještě k většímu výkonu a doslova vyběhl k první pouliční lampě, jen občas se podíval za sebe jestli nenechal Sasukeho zas někde tápat a hledat cestu domů.

Sasuke se nesnažil dohnat Naruta a spíš záměrně se držel za ním, chtěl mu dát čas a prostor na přemýšlení a nechtěl ho stresovat, už stačilo co se stalo v nemocnici a zas tak blbí nebyl, aby si nevšiml, že Naruto skoro nejí. Nejdřív ho musím nechat odpočinout a vyspat pak teprve začne ten pravý výslech. Přemýšlel co se mu mohlo stát a taky ho dost dopálilo, že ho strýc Kakashi nenaučil žádné sebeobraně a nebo útokům. Dokonce podle toho jak rychle zdrhal z parku Sasukeho napadlo, že se zřejmě bojí tmy a hned se mu to potvrdilo, když zahlédl Naruta jak došel k prvnímu osvětlení a na jeho tváři se zračila úleva. To dost vysvětlovalo, proč nechtěl do parku po setmění a ve dne kvůli té partě vyvrhelů, kteří na něj číhali. Skoro zas naboural do cedule, ale naštěstí stihl na poslední chvíli uhnout na stranu. Ještě jednou a fakt si pořídím přilbu a možná i to vodítko. Jeden z nejlepších z ročníku bojového umění a já si natluču hubu kvůli tomu, že přemejšlim, no to mi rozum nebere. Prostě příští úvahy nechám až na doma nebo se zabiju cestou. Ani nevěděl jak a seděl v obýváku v křesle a Naruto stihl zmizet ve svém pokoji, jediné co jsem zaslechl bylo třísknutí dveří a pak točení vody v koupelně. To mě asi moc dobře nezná, jestli se tímhle chtěl vyvlíknou z rozhovoru tak ten ho nemine, dřív či později to z něj vypáčím.