Chytrého si držte blízko. Blbečka ještě blíže.

Malý chlapec nad učením sedí,

místo do učebnice z okna hledí.

"Titulem" DYS ozdoben byl,

učitele nesnášel, spolužáky bil.

V ředitelně od pondělka do pátku,

než-li učení, to raději oprátku.

Za "kámoše" kapesné tratí,

naivně čeká, že se mu to vrátí.

V temném kruhu stále bloudí,

okolí ho nemilosrdně soudí.

Kdo pomůže nebohému chlapci?

Raďte vy - na střeše špitající vrabci.

Pilulka Rohypnolu, nebo halucinogenní látky,

co ukončí kruté osudu hrátky?

Stařičký lékař ujal se hocha,

netřeba mnoha, stačila trocha.

Léty prověřený Mudr. úspěch slaví,

léčí ducha, vrací zdraví.

Za sebou mnoho úspěchů má,

možná více, než se zdá.

Nepíše předpisy, léků netřeba,

každému tolik, kolik je potřeba.

Bílý plášť nenosí.

Nemá ordinaci, nemá hlas,

pomáhá i těm, kteří ho neprosí.

onen lékař jmenuje se Čas.

Maže příkoří, mírní chyby,

Rány hojí, bolest tlumí.

Přehodnocuje dané sliby.

Jedině on to umí.

Nepochopenému chlapci ruku podal,

co chybělo, to dodal.

S Časem křivdy odplouvají.

Tihle "vyvrhelové" se nakonec, jak prasata v žitě se mají.

Jako Tonda, co v zadní lavici sedával,

v nose ropné vrty hledal.

Co při hodinách pozor nedával.

Vedle prázdné židle usedal.

V hlavě vítr, v papírech DYS,

místo pozdravu - "Tondo, zmiz."

Béžové lacláče, hnědé mokasíny.

Nešli za ním ani jeho stíny.

Včera byla středa.

Venku sychravý říjnový čas.

V Hostinci U Konce světa

po dvaceti letech třídní sraz.

Za bavorákem prach se ještě víří.

Zatímco zlatem ověšený muž k nám míří.

Jen, co dveře auta klaply,

I cikády údivem huby sklaply.

Zkoprnělý dav nevěřícně zírá.

Vyžehlená košile, skvěle padnoucí džíny,

Spona pásku ve tvaru netopýra.

A na nohou mokasíny.

Lidé mnou si závistí rudé oči.

Skutečně nešálí je zrak?

Prazvláštně se ten svět točí.

Místo DYS, v papírech bavorák.

Zadní lavice prázdnotou zeje.

Tak přeci jen narazil na ropný vrt. 

Zlostí hrdlo se mi chvěje.

Život není kurva, ale zmrd!!

Premiantkou třídy kdysi sem byla,

dneska živořím si poskrovnu,

Kéž bych se já blbá v nose radši ryla,

jedničky mi byly k hovnu!

Já jezdím elekričkou,

Tonda bávem,

já sem uklizečkou

a on Pánem!!

Čas teče plynně,

"překvapení" přináší.

Život je někdy svině,

člověk ho sem tam nesnáší.

Posměch často v závist se mění.

Což rozhodně k smíchu není.

Proto mějte rádi "své" blbečky,

to oni mohou jednou otáčet kolečky!!