Zoufalá

Čekám. Cigareta  položená na popelníku pomalu zhasíná. Čoudí a smrdí. Vzpomínky na něco, co mě užírá a sžírá a požírá. Růžový brýle zbarvený od rudý krve. A pořád nechytat ten správnej signál. Stisk ruky a ohňostroj oslav. Chybí! Tlustá čára. Mrkací panenka. Takový to všechno a tichý nic. K ničemu. A trapný věci okolo mý hlavy. Nic se vlastně neděje. Jen trapná pravda, ta vzpomínková. A strach, že tě jednou ztratím. Myslím na to všechno a na nic. Opojená spánkem tančím po papíře. A mam otlačený paty tím neustálým čekáním na spojení  se zbytkem světa. Pětiminutová báseň. Zase o ničem a o všem. Tvoje písmo a čísla ztracený v rovnováze světa. Zase si přišla, co? Potvoro. Blíží se ten prázdnej den. Matnej jak ranní okno před večeří. A já vím, co teď přijde. Duše roztrhlá vejpůl. Už to nikdy nevrátíme. Naivita. Zoufalost.