Každý to zná... (Věnováno Kikině)

Ticho v dáli a žádný žal, 

srdce bol to všechno znal,

tu píseň svojí, co si hrál

a vše co chtěl to si bral.

V dáli je jen nekonečno,

vítr a to nespoutané věčno, 

v srdci rebel a nic více,

snad láskou hoří jeho líce?

Co to spatřil zrak můj?

Získat jí chtěl, stůj co stůj.

A nemyslel na překážky,

to jen díky poutu lásky,

co plete mužům hlavy

a ženám ničí představy.

A co  Jan? Ten stále myslel

na tu dámu co si nevymyslel,

nikdo nechápal, proč tento rebel

teď jen do nebe stále hleděl.

Dříve mladík plný nerozvážnosti,

nyní mlčky sedí, všímajíc  si každé drobnosti.

Nakonec nabral všechnu svou sílu

a šel hledat tu krásnou vílu.

Kvůli této štíhlé slečně

hledal by, a to věčně.

Lásky není nikdy dost,

ale bolí jak zlomená kost.

---