Domov 17.díl

Domov

17.díl

Sasuke si moc jeho chování nevšímal, protože věděl, že se snaží bránit a vydržet všechny problémy, který se na ně  v poslední době hrnou. Po dlouhé době kdy byl v domě klid si šel udělat hrnek kávy a něco k snědku. Prozkoumal většinu skříněk a pak nakoukl i do ledničky, tam narazil na šunku a tak si vytáhl toustoví chléb potřel máslem a pěkně obložil šunkou. Všechno dal na talíř a donesl si to ke stolu, ale než se posadil podíval se ještě do spižírny a ta zela prázdnotou. Povzdechl si a při jídle sepisoval seznam všeho co budou muset zítra nakoupit, aby měli na pár dní zásobu jídla.  Konečně dopsal poslední věc na seznam, což byli psí granule a šel si zapnout televizi, aby se podíval na zprávy. Moc se nesoustředil co komentátor v televizi povídá, spíš ho upoutalo vrznutí dveří nahoře v patře a pak tiché kroky do kuchyně. Sasuke vypnul televizi a odplížil se do temnějšího kouta, aby mohl pozorovat co Naruto tak pozdě bude dělat.

Od doby co jsem se zavřel v pokoji uběhlo pár hodin a já nemohl usnout, vše se mi motalo v hlavě a nedávalo žádný smysl, až když jsem se dost uklidnil tak sem mohl normálně uvažovat. V tom mi jako na povel zakručelo v břiše a teprve teď jsem si uvědomil, že jsem nejedl od včerejší noci, kdy jsem udělal nájezd na lednici a doslova jí vyraboval. Potichu jsem se vydal do kuchyně s myšlenkou, že Sasuke už určitě dávno spí ve svém pokoji. Při každém vrznutí podlahy a nebo schodu jsem setrval na místě a čekal, až bude v domě zase klid pak teprve jsem se odvážil pohnout a ujít směr kuchyň. Měl jsem divný pocit, že mě někdo pozoruje a moc jsem se nespletl, když ze tmy vystoupil Sasuke a šíleně mě vyděsil, skoro až k smrti. Takhle jsem se snad ještě nelekl. Mozek mi začal pracovat na plné obrátky a jen sem se snažil vymyslet únikový plán. „Tam nic nenajdeš.“ Zívnul si Sasuke a díval se na vyděšeného Naruta s rukou na dvířkách ledničky. „Ale já mám hlad.“ Dupnul nohou a trucovitě stál na místě, když se vzpamatoval ze šoku. „Tak počkej ještě jsem tam viděl vajíčka, jak je chceš?“ Naruto nadzvedl obočí a dost se podivil, když se Sasuke nabídl s tím, že mu udělá teplé jídlo. „Míchaná jestli umíš.“ Sasuke vytáhl menší pánvičku a podal si tři vajíčka z lednice. Zapnul sporák a na něj dal pánev, připravil si vařečku a hodil na pánev trochu másla, pak rozťukl vejce a skořápky hodil do misky na odpad.

Kuchyní se rozvoněla vůně, až Narutovi tekla slyna z pusy a nestačil zírat jak se Sasuke bez problémů pohybuje po kuchyni. Vůbec by to do něj neřekl, za to já připálím i vodu na čaj. Než se stihl rozkoukat, už měl před sebou talíř s jídlem a hltavě se do něj pustil, nedbal na to, že by se mohl popálit, protože hlad byl silnější. Sasuke se díval jak v Narutovi zmizeli všechny vajíčka rychlostí blesku a už vytíral chlebem talíř, aby tam náhodou něco nezbylo. Jen zakroutil hlavou a šel si sednout do křesla v obýváku a znovu si zapnul zprávy ve chvíli kdy běželo už jen počasí na zítřek a pak běžela nějaká reklama. Moc mu to nevadilo a pohodlně se roztáhl v křesle, ani nevěděl, že Naruto si přisedl vedle na gauč, kde se také natáhl. „Povíš mi o tom?“ Naruto sebou trochu hodil a pak zhluboka vydechl. „Dneska už ne.“ Podíval se na Sasukeho klidnou tvář a byl rád, že spolu aspoň trochu vycházejí. „Dobře nebudu tě nutit, ale rád bych to věděl, protože jsme příbuzní a měli bychom si pomáhat.“ S tím se zvedl z křesla a odešel do svého pokoje. Naruto ještě chvíli zůstal v  místnosti a ani si neuvědomil, že je tam po tmě. Jindy by už letěl k vypínači a nebo zapnul televizi, ale dnes se cítil nějak silnější, asi tím, že na něj někdo dohlíží. Ani nevěděl jak se mu povedlo usnout na gauči, ale tentokrát klidným vyrovnaným spánkem bez nočních můr. Sasuke se vzbudil žízní a tak sešel do kuchyňe, aby si natočil skleničku vody. Jaké to pro něj bylo překvapení, když Naruta uviděl spát schouleného na gauči. Přešel blíž a vzal ho do náruče a odnesl do postele, aby ráno nenaříkal na bolavý krk. Sám na tom gauči usnul jednou v životě a podruhé by se neodvážil, protože druhý den měl rozlámané snad všechny kosti v těle a s krkem nemohl pohnout skoro celý týden.