Domov 18.díl

Domov

18.díl

Další ráno bylo stejné jako předešlé, jen s rozdílem, že se Naruto podivil, kde se vzal ve své posteli, ale nakonec to přešel mlčením a snažil se obléct. Mozek měl ještě asi na vycházce, když zjistil, že nohu strká do rukávu od svetru. Konečně na sebe naházel oblečení a sjel po zábradlí do chodby. Pak nakoukl do obýváku a následně do kuchyně, protože nevěděl kde najde Sasukeho, až pak uslyšel z venku štěkání a dovádění se psem, tak mu hned došlo kde je. Vletěl do kuchyně a chtěl mu na zahřáti připravit alespoň čaj, protože venku vládl už podzim.

Vyndal hrníček s beruškami a dal do něj jeden sáček ovocného čaje, zapnul konvici a světe div se začala pěnit, jak kdyby měla vzteklinu. Naruto pohotově vytáhl šňůru ze zdi a tím se mu povedlo vyhodit pojistky v celém domě. „Naruto co si to tady vyváděl, se divím, že nevybouchnul celej barák.“ Sasuke se otočil a šel nahodit pojistky, když se vrátil tak se podíval na spoušť v kuchyni a skoro zařval vzteky, ale na poslední chvíli se ovládnul. Naruto se před ním krčil v koutě a skoro ani nedýchal. „Snad si nemyslíš, že to budu uklízet sám, koukej naklusat.“ Pustili se do práce a během hodiny se kuchyň leskla jako nová, pak vzali útokem obývák. Sasuke vysál koberec a Naruto utřel prach na policích a srovnal knihy a cédéčka, aby nepřekáželi a video kazety nastrkal do skříňky, spolu jim to šlo pěkně od ruky. Další co se rozhodli dát do pořádku byl Sasukeho nový pokoj, protože v tom původním teď přebýval Naruto. Vylezli schody až na půdu a snesli všechny krabice, na kterých bylo napsáno Sasukeho jméno a Naruto se dost podivil, když vybaloval různé věci, které doposud neviděl, ale nejvíc ho zaujali samurajské meče, dýky a hvězdice, pak tam bylo několik knih specializujících se na boj z blízka a z dálky. Naruto nechtěl být drzí a tak radši nic neříkal, aby se Sasuke neurazil, protože byl rád jak spolu v posledních dnech vycházeli. Na to jak ho poznamenal dětský domov si tady připadal jako v ráji, jen kdyby se strýček uzdravil a byli všichni po hromadě. Dali poslední věc na místo a šli si odpočinou do obývacího pokoje. Sasuke hupsnul do křesla a Naruto se natáhl jako obvykle na gauč. „Ještě musíme na nákup nebo nás Sora sní k večeři, protože nic jinýho tady není.“ Naruto se ušklíbl, už teď měl problém udržet se na nohou a jet ještě nakoupit to znamenalo několik hodin lítat po různých obchodech. „Neboj zajedeme do supermarketu, tak mají všechno a za hodinku jsme zase doma, pak si odpočinem.“ Sasuke vstal jako první a šel pro seznam a peníze, které měl u sebe v pokoji a Naruto mezitím skočil pro nákupní tašky. Přesně jim to vyšlo sešli se u dveří, kde se obuli a vzali si teplé bundy, přeci jen podzimní počasí je zrádné. Nasedli do auta a za necelou pul hodinku se ocitli ve velkém supermarketu. Naruto nevěděl co si může dovolit vzít tak se nabídl, že pojede s vozíkem a Sasuke tam podle seznamu přidával nutné věci, které potřebovali. „Tak to by bylo všechno.“ Zkoumal přeplněný nákupní vozík a Naruta, který ho

stěží táhl před sebou. Ještě zabočili k regálům se sladkým a slaným a teprve teď si Sasuke všiml, že za celou dobu Naruto do vozíku nic nepřidal. „Naruto vyber si co chceš.“ Ten se rozhlédl a dlouhou dobu vybíral na co by měl chuť, nakonec hodil do vozíku oříškovou čokoládu měl jí nejraději, ale moc často jí v dětském domově nedostával, jen k narozeninám. Sasuke nevěřícně zatřepal hlavou, když viděl, že Naruto si vzal jen jednu čokoládu. Sám prošel regály a vzal, co si myslel, že by mu mohlo chutnat, takže během chvíle toho nesl plnou náruč. Naruto vytřeštil oči na tu hromadu dobrot a mlsně se olízl. „Příště vybíráš ty a ať je toho víc, mám rád sladké.“ Usmál se. To bylo po druhé co ho Naruto viděl se usmát a tak mu úsměv opětoval. V dobré náladě se vraceli domů a konečně, když zastrkali poslední věci do ledničky nebo spižírny se unaveně sesunuli na židle v kuchyni. „Během dneška jsme udělali hodně práce, takže si zítra uděláme volný den, jen zajdeme do nemocnice.“ Povídal zrovna Sasuke, když zazvonil zvonek u dveří. Naruto se jen ušklíbl, když viděl vraždící pohled v Sasukeho očích, protože se musel pracně zvednout ze židle a jít otevřít.