Tam tě to táhne, tam tě to bere.

Po cestě bez kamenů s asfaltem a bílou nebo žlutou přerušovanou čárou uprostřed - Amerikou, královnou silnic a západů slunce, s krvavým podtónem člověka, co běží polonahý a hází kamení dopředu, rozbitou tváří vítá zvířata a lidi s pláčem pásovce a padá na hubu, šíleně běží pouští za sluncem, co je rudé a žluté - jen tou silnicí s vakem přes rameno a uvadá, jako zrnko prachu, zapadlé do spáry cesty, které pamatuje věčnost vesmíru, jehož jsme součástí.