Píseň o mlynáři

Na oblaka šplhal

po lopatkách větrného mlýna

Stačilo natáhnout  ruku do mraků

a nahmatat kořeny duhy

Tak blízko naplnění ještě

žádný smrtelník nebyl

 

Posloupnost

matematický termín

je když vám Bůh

už popáté

plivne do tváře

 

Jsi pěknej hajzl

stačím vykřiknout

pak padám naznak

a dopadnu zpět na zem

na lopatky své

 

Naleznu snad štěstí

v trávě mokré od pláče?

Dvě hnědá okna

na mě shora smutně hledí

V kraji došlo obilí

zlaté časy pominuly

 

Mlynář umírá

---