?

?

Jsi pro něj velká neznámá,

však ví žes jedna o nichž sní.

Tak trochu zdáš se záhadná,

strach má, ptá se zda-li smí.

Co? To rozhodnout je právem Tvým.

Pohled míváš smutný jak

pes když vzhlíží k svému pánu.

Zároveň i vzývavý je tak,

co chceš mu říct, to nemá páru.

Co ukrýváš? Jen malou nápovědu.

Jak dostat se Ti trochu blíže,

Tvou náklonnost si získat.

Nejistota tíhou víže,

hrdobce, jenž chtěl by létat.

Zkus ulevit mu od té tíže.

Lenošivá jsi jak..., škoda všech je slov,

tím probouzíš v něm choutky vraha.

Zbraní je Ti úsměv a pár milých slov,

pod palbou tou zmírá všechna snaha.

Tvá přítomnost je zatra drahá.

Ponížen Tvým chladným dechem

odchází, co pes s ocasem svěšeným.

Krev se vaří prudkým tepem,

na okamžik chce se státi králem Tvým tak překrutým.

Co dřímá v něm, má strach před sebou samotným.