Krajina já III.

Ležíš na slehlé trávě

mých luk

té co posbírala paprsky

nesmělé jarní záře.

 

Hřeje Tě do zad

voní

suchem a

čímsi.

 

Chřestí pod hlavou.

Zlomené stýblo

lehce píchne do týla

než se poddá tíze

Tvé hlavy.

 

Je Ti dobře v mé náruči?

V pevném objetí

několika drnů?

Voníš klidem,

dálkou.

A trochu kouřem města.

 

Počkej ještě chvíli, než  mi zase odejdeš.

---